Jak myslet více na to dobré než na to špatné – dovolená jako transformace

Na dovolenou jezdíme všichni a všichni se nejspíš hooodně těšíme. Odpočítáváme dny, nemůžeme se dočkat až už vypadneme z domu, ze stereotypu a už se vidíme, jak si válíme šunky nejlépe u moře v teplíčku.

Většina z nás ale často zažívá zklamání, protože jsme si představovali tu naši dovolenou úplně jinak. Nevyšlo nám počasí, pohádali jsme se s partnerem, ubytování bylo strašné, bylo tam draho, moc lidí nebo málo lidí, moře bylo studené nebo špinavé nebo moc teplé, někdo nás tam prudil atd…

Potom ten náš krásný pocit z nadšení zasloužené dovolené rychle opadne a my si většinou pamatujeme jen to špatné; a jsme zpátky tam, kde jsme byli a cítíme se kolikrát ještě hůře po dovolené, místo abychom byli nabití energií.

Není to tak jen u dovolených ale i celkově v životě.

Krásné pocity vyprchávají velmi rychle a my si pamatujeme více to špatné, naše mysl je tak nastavená.

Dá se to ale změnit a vytrénovat mysl tak, aby to bylo přesně naopak. Když si umíme udržet déle krásné pocity a ty špatné pustit, dostaneme se do vyšší vibrační energie. Čím vyšší je naše vibrační energie, tím více žijeme v radosti a spokojenosti a je to prevence proti negaci, stresu a nemocem.

Změnou postojů zažiješ nejlepší dovolenou

Já letos zažila snad úplně nejlepší dovolenou, i když by se mohlo zdát, že v takové sestavě to ani není možné. Jeli jsme v sestavě sešívané rodinky, já, můj partner, můj ex-partner a moje dcera Regina.

Neříkám, že to bylo ideální, ale vnímám v tom velké plusy, přínosy, spoustu společné legrace, porozumění, vidím v tom to dobré.

Lze mít vůbec krásné vztahy v rodině?

Můžu s klidem říct, že nejspíš každý si přeje krásné vztahy v rodině, mezi lidmi. Zásadní je vidět v ostatním to dobré, i když s něčím nesouhlasíme. Ocenit druhé za jejich přínosy a ne je kritizovat za jejich mínusy. Nebabrat se v křivdách a v tom, co kdo dříve udělal a vytahovat to stále na světlo. Také vnímám jako zásadní mít nastavené vlastní hranice, protože bez toho pak nejde ani druhé respektovat.

Dívat se na to, co je teď, buď chceme spolu vycházet a mít hezké vztahy anebo to není možné a ještě k tomu někdo z nás nedozrál.

Pro příklad reakce lidí v mém okolí:

Kamarádka řekla: Já si nedovedu představit být s bývalým takto na dovolené. To by mě zabilo.

Kamarádka řekla: Nemůže být přece příjemný, když s váma jede někdo, kdo je úplně jiný jako vy.

Kamarádka řekla: A nežárlí na sebe? atd…

Jarda Dušek řekl: To je hezký, že takto jedete všichni spolu.

Je zajímavé sledovat naše pochody, jak jsme nastavení, protože v naší společnosti se moc nesluší nebo to není vhodné, abychom trávili čas společně, (myslím bývalý i současný partner) i když máme společně děti. Přece i to jaké máme mezi sebou vztahy přebírají naše děti. Co jim chceme předat? Že mohou být hezké vztahy mezi lidmi anebo že je komplikované mezi sebou vycházet?

A ještě když zmiňuji Jardu Duška, v Chorvatsku jsme se potkali a mám pár poznatků. Mnoho lidí se mě ptá, jaký ve skutečnosti je.

Je opravdu takový, co hlásá a mluví?

Ano je.

Líbí se mi na něm, jak dokáže žít v přítomnosti. On si skutečně užívá tady a teď. Moc neplánuje a užívá si to, co zrovna v tu chvíli chce dělat. Je obdivuhodný. Naučil mě nepřemýšlet tak moc nad věcma a jen je dělat, pokud se pro ně rozhodnu.

Dám příklad. Když jsme byli poprvé v potní chýši, měla jsem plnou hlavu myšlenek na to co se bude dít, jak to zvládnu a plno strachů. A on mi řekl, pojď a uvidíš, teď o tom nepřemýšlej. Zahoď neznámé scénáře a vyzkoušej to a pak si ty pravé scénáře teprve můžeš napsat, rozuměj do paměti své mysli.

Co jsem si ze své letošní dovolené odvezla a jaké komfortní zóny jsem překonala a co mi to dalo.

1. Překročení komfortní zóny č. 1 – jeli jsme s naší sešívanou rodinkou

První překážkou hned v začátku naší dovolené bylo, že jsem chtěla jet aspoň na tři týdny do Chorvatska, ale neměla jsem auto. Můj taťka, který mi jej vždy půjčuje jej potřeboval a z půjčovny to vycházelo tentokrát kolem 30 tisíc. Cože jsem radši chtěla investovat do prožitků na místě. A tak jsem se ptala mého ex, zda by mi nepůjčil auto, na to on řekl, že nehrozí, že to radši pojede s náma. A tak vznikla tato myšlenka.

On napřed nechtěl, protože to pro něj byla dlouhá doba, ale nakonec souhlasil. Napřed jsem se bála, jak na to bude reagovat můj současný partner, ale ten také souhlasil. A tak jsme jeli všichni dohromady. Já jsem takto vyřešila naši dovolenou, ale překročila jsem svoji zónu pohodlí a známého, protože jsem nevěděla do čeho jdu. Což se ostatně děje u všech překročených komfortních zón. Vyplatilo se. Tím, že jel, mně nakonec odpadlo vaření a spousta organizace, kterou plánovali oba muži. Byla to naše nejklidnější dovolená vůbec a jsem ráda, že jsme se takto rozhodli. Všichni jsme byli opravdu spokojení.

2. Překročení komfortní zóny č. 2 – půjčení scootrů na 3 dny

Na scootru už jsem jela několikrát. Ale tentokrát jsem měla docela strach. I z důvodu, že se nerada vystavuji strachu nebo nebezpečných věcem vědomě na základě prožitku ve vězení, ale i z důvodu, že jsme den nebo dva před tím viděli, jak se na scootru zabili dva mladí lidé po cestě do Splitu, kde jsme si scootr půjčovali.

Přítel je adrenalinový blázen, takže nakonec mě ukecal na tři dny. Ze začátku jsem byla nervózní a chtěla, aby jel pomaleji než obvykle. Nakonec jsem si zvykla a velmi si to užívala. Zjistila jsem, že jízda na scootru je nejpřítomnější činnost, co jsem dělala za poslední dobu. Zde nemáme možnost koukat do telefonu, tak jak třeba v autě. Nemáte možnost se moc bavit. Prostě jen si užíváte ten zážitek, díváte se kolem, pozorujete cestu, přírodu a dění života. Velmi jsem se zpřítomnila a dostala se tak do vysoké úrovně prožitku. Díky překonání strachu jsme si projeli celé pobřeží od Splitu až po Biokovo – nejvyšší hora v Chorvatsku, oblast Makarská riviéra.

Byla jsem jak v ráji, tyto skoro 4 dny jsme prožili společně naplno a už vím co to znamená, když se říká prožívej život naplno. To opravdu každý den nemáme a nežijeme, i když si to někdy můžeme myslet.

3. Překročení komfortní zóny č. 3 – nuda pláž

Jak jsem psala potkala jsem se s Jardou Duškem na ostrově Lošijn při naší cestě zpátky. Vydali jsme se s ním na procházku do lesíka, kde se skupinka lidí učila zpívat.

Před tím jsme ale ušli kus cesty a moje dcera se chtěla vykoupat. Já ale neměla plavky, zapomněla jsem je v autě, které bylo daleko. Jarda okamžitě navrhl, že půjdeme na nuda, plavky nejsou přece potřeba, že tu zná i nudapláž. Nepřemýšleli jsme a šli, byla to hotová věc. Vzpomněla jsem si, jak jsme několikrát toto téma ze srandy nadhodili a nakonec se to takto stalo.

Když přišlo na věc, docela jsem se styděla a vnímala, jak mi moje mysl nadhazuje různé myšlenky, to je trapný, já to nedám, vypadám hrozně, všichni mě uvidí atd…Ale pak jsem si řekla, že už mě stejně všichni nahou viděli (Jarda v sauně). Prostě jsem se svlékla a vlezla do vody, věděla jsem, že dcera mě bude následovat, v tomhle jsme byli za jedno a já cítila její pochyby také. Nakonec mi to vůbec trapné nepřišlo, právě naopak, je to velmi přirozené, pokud se k tomu lidé takto staví a nemají nějaké nepříjemné či dlouhé pohledy. My jsme si to náramně užili, dcera byla nadšená, bylo to příjemné, zvlášť poté, když vás nestudí od plavek prsa a měli jsme zážitek, na který jen tak nezapomeneme.

V takových chvílích člověk odbourává svá zažitá přesvědčení a otvírá se novému životu. I zážitky jako je tento, se nám mění to, co máme naprogramované v hlavě.

4. Překročení komfortní zóny č. 4 – držení půstu

Už dlouho jsem chtěla vyzkoušet jaké to je držet půst 24 hodin. A proč ne zrovna na dovolené? Je zajímavé někdy pozorovat a udělat něco, co ostatní dělají přesně naopak. V době dovolené si přece máme dopřávat, ale já si také dopřála a to ozdravení svého těla. Zase je to o tom, jak se na to každý dívá.

Začít ale úplně lehké nebylo, potvůrce lenosti se někdy těžko odolává, když ale něco chci musím překonat překážky, jinak se nikam nedoberu. Byl zatím i částečný strach, nevydržím to, bude mi špatně, ale opět jsem tohle přestala poslouchat a šla do toho. Více o poznatcích napíšu v samostatném článku, protože se půst stal součástí mého života a praktikuji ho pravidelně. Takže co se jevilo jako těžké, mi nyní přináší spoustu dobrého pro mé tělo a celkové zdraví.

5. Překročení komfortní zóny č. 5 – postavení se vlastní bolesti a pravdě

Někdy vám život přihraje do cesty věci, lidi, možnosti, které vám mají napovědět, ukázat směr nebo zrcadlit něco, co třeba ani nechcete vidět. Přesně tohle se mi stalo, když jsme poprvé potkali Jirku a Lucy Majkusovi. Během jedné schůzky jsme je pozvali na naší dovolenou a oni přijeli. Když jsem se bavila sama s Lucy o tom, jak to mám momentálně s dcerou, jasně mi nastavila zrcadlo, že tuto situaci nemám dořešenou a je potřeba se jí postavit. Bylo mi to nepříjemné, protože otevřela ránu, která není stále zahojená.

Díky ní jsem si uvědomila, že já jsem ta, která to může změnit, i když jsem dlouho neviděla celkové řešení. Uvědomila jsem si, že nemusím vidět celek, ale stačí první krok. Najednou se mně objevovaly i situace, které k mému prvnímu kroku přispívaly.

Pak se uvidí dál a objeví se další kroky. Můj první krok bylo konečné rozhodnutí, že teď od září chci mít dceru měsíc a měsíc jako střídavou péči. Vše dávám do pohybu a snad vše zaklapne, aby nám to všem vyhovovalo.

Nic není náhoda a tohle setkání to potvrzuje. Ze všeho, i z toho špatného, si můžeme něco vzít, otevírá nám to oči a získáváme přinejmenším další uvědomění pro náš život.

6. překročení komfortní zóny č. 6 – nefungoval nám internet

Měla jsem spoustu restů, které jsem chtěla dodělat na dovolené, která tak trošku měla být i pracovní. Prostředí, majitelé vše bylo úžasné byli jsme velmi spokojení, jediné co nefungovalo byl internet. Fungoval doslova jak počasí a když fungoval, tak jsem nezvládla ani konzultace s video hovorem. Celkově v Chorvatsku je internet na špatné úrovni, je pomalý a stačí to tak jen na prohlížení.

Ze začátku jsem byla hodně naštvaná a měla myšlenky na to, jak to vše zvládnu a udělám. Ale pak jsem to pustila, konzultace a vše potřebné přesunula na jindy až budu dostupná, a udělala si tím prostor pro více volna, odpočinku. S tím odpadly i myšlenky na to, co musím udělat.

Věřím, že vše je tak, jak má být. Ze začátku, když něco bylo jinak než jsem si představovala a chtěla, byla jsem naštvaná a kazilo mi to náladu. Snažila jsem se to podvědomě stále řešit, i když s tím nešlo nic dělat. Dnes to vnímám, a v tomto hodně pomáhají právě meditace, že je to tak, jak má být. Přizpůsobím se dané situaci a plynu s životem tak, jak zrovna je. Přináší to nové obzory a pouštění vlastní kontroly nad vším vždy a všude.

Překážky nám slouží k tomu, aby nám něco sdělili. My je můžeme vzít a vnímat je jako příležitost a čelit jim. Nakonec z nich můžeme vytěžit maximum, čerpat z nich uvědomění a vnímat, jak velký přínos pro nás v danou chvíli nebo i později mají.

A na závěr vám sepíšu pár tipů co mně pomáhají udržet si ty pěkné pocity déle než ty co nechceme, nepoddávat se tomu, co bylo na dovolené špatně. Mimochodem tohle můžete aplikovat celkově v životě nejen v průběhu dovolené.

Zaměř pozornost na to hezké

Tady si to jen nepleťme s naším rozmarem a s tím, když nám vysloveně něco vadí – to je emoční signál, že bychom něco měli změnit a také k tomu, abychom nepotlačovali to, co cítíme.

Takže příklad, když říkáme, že jsme měli na dovolené hnusné počasí, moře bylo špinavé viz začátek článku – to je přesně ono. Jde jednoduše jen o to, otočit mysl a vnímat to dobré více než to špatné, než ty naše rozmary a stěžování si.

Zamyslete se nad tím, co se vám na dovolené líbilo. Napište si to klidně na papír nebo si udělejte fotoalbum krásných vzpomínek. To můžete udělat i v době, kdy na dovolenou teprve jedete, zaměřit se na ty hezké věci, které vás potkají a ty překážky otočit v příležitosti, jak jsem psala výše. Je to spojené i s našimi očekáváními. Pokud čekáme velké věci hned na začátku, můžeme lehce padnou do pocitu zklamání.

Nastavte si tedy mysl hned na začátku přesvědčením, že dovolená bude prostě úžasná ať se děje, co se děje.

Žij přítomností

Moc myslíme na minulost. Něco se stalo a stále to přemítáme dokola. A také na budoucnost, plánujeme a myslíme na to, co musíme udělat. A podstata života nám uniká. Je nám prd platné co se stalo, byť jen před pěti minutami. A ani nevíme co ve finále bude. No a co, že jsme to chtěli jinak, když teď je to takto a my to nemůžeme změnit.

Žijeme tady a teď v tuto chvíli. Teď nám bije srdce a v příští minutě nemusí. Teď je teď a teď je přece krásně. Tímto okamžikem, můžeme vnímat radost a štěstí.

Je to spojené s naším chaosem v hlavě, co by kdyby a jak by, domněnky, vykonstruované scénáře, negativní myšlenky strachu, zkrátka moc o všem zbytečně přemýšlíme, zvlášť my ženy. Takže zahodit tyto myšlenky do koše.

Nejlepší rada, kterou teď mám je běžte se projet na scootru jako spolujezdec, to vás uvede do meditativního stavu na celou dobu jízdy. Vyčistíte si tak krásně hlavu. Mimochodem to dělá i procházka lesem, koupání v řece, sport atd… Tyto pocity se v nás uchovají na pěkně dlouhou dobu než přijdou nové.

Raduj se z maličkostí

Moje dcera si na dovolené koupila (pro mě) takovou blbost, gumovou mačkací zmrzlinu. Ani si nedovedete představit jakou z ní měla radost. Převelikou a přitom taková maličkost. Kéž by jsme se i my dospělí uměli radovat z maličkostí a viděli je jako velké věci, které nutně potřebujeme k životu. Protože ony to jsou velké věci.

Nesoustředili se jen na v našich očích velké věci nebo na to, co nemáme, ale naopak na to, co máme a na to, že třeba ochutnáme novou příchuť zmrzliny :). Maličkosti utváří velké věci a ty utváří náš radostný život.

Ohlídni se zpět

Dnes se můžeme cítit velmi špatně, zvlášť když jsme zpátky z dovolené v realitě našich povinností. Nevidíme možnost, jak z toho kolotoče vystoupit, jak se posunout dál. Máme pocit, že nám něco chybí – právě ta dovolená, právě to, co se nám líbí a dělá nám dobře. A to nás uvrtává do špatného pocitu.

Když se ale ohlédneme za svou dovolenou zjistíme, kolik krásných věcí jsme zažili, kolik nového jsme poznali a jaké zážitky a vzpomínky máme. A to nás vrátí do krásných pocitů, protože si uvědomíme vděčnost, že jsme tohle vše zažili. A zároveň si můžeme naplánovat něco dalšího, na co se můžeme těšit.

A poslední věcí je – překračujte své komfortní zóny, jedině tak si můžete odnést ty nejkrásnější a nejsilnější zážitky nejen z dovolené, ale i z celého života.

Pokud mě chcete vidět na živo a dozvědět se více o transformaci své mysli, jak si díky ní můžete léčit i závažné nemoci a jaké poznatky jsem načerpala i od Jardy, budu v říjnu v Praze, Ostravě a Brně. Tyto setkání – Přepiš svoji mysl i s meditací pořádám jen jednou za rok, zbývá už jen pár míst, tak si chytni své místo včas, více informací zde >>.

Růžena Nekudová
Na základě jejího příběhu a příběhů druhých inspiruje lidi, jak zvládat těžké zkoušky v životě, jak se z nejčernější temnoty dostat na výslunní. Provází je zázračnou hladinou Alfa neboli stavem uvolnění, směřuje je k jádru jejich trápení a následně ke změně v novou příležitost. Vzdělává a učí o tom, co jsou to meditace, jak s nimi začít a jaký mají pro nás velký přínos. Vytváří přímo léčebné řízené meditace, které pomáhají lidem překonat velmi těžké chvíle. Věnuje se osobnímu rozvoji, duchovnu a vše nabyté předává lidem
Růžena je autorkou knihy Vězení jako dar>> a převratné metody Zrcadlo času>> . Její další meditace najdete tady >>.
A její inspirativní příběh najdete tady >>
Komentáře