Střídavá péče jako standard

Tento článek jsem se rozhodla napsat na základě jedné ostré debaty, které jsem se účastnila na téma střídavé péče o dítě, na závěr ji část zveřejním. Debata došla tak daleko, až k napadání žen, jelikož jeden otec se nejspíš nemohl vyrovnat se situací, která se mu stala. Hned všechny ženy označil za diktátorky, už jen na základě pohlaví a toho, že soudy se přiklánějí k matkám.

Sama mám dítě a s bývalým partnerem jsme střídavou péči mezi sebou řešili, stále nedořešili, tak vím o čem mluvím. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 10 let. Sama vím, jaké to je žít oddělena od otce. Popravdě mi hodně scházel, neměla jsem z toho rozum, co se mezi rodiči odehrává.

Když se do společnosti přinese pro nás Českou republiku něco nového, v cizích zemí většinou fungujícího, vzbuzuje to většinou poprask a neví se, jak k tomu přistupovat. Tak se jede dál podle zažitých pravidel společnosti, protože to je nejjednodušší a pohodlné. Řekl mi to i nedávno jeden člověk, se kterým jsem natáčela rozhovor.

Když něco řekne systém, ať už je tím myšlen politik, školství, média atd., tak lidé se opravdu chovají jako stádo. I když se systémem nesouhlasí, přesto je poslouchají. Ale když vyjadřuje svůj názor jedinec, který nemá takový velký vliv, lidé si na něho hned ukazují a říkají si, co je to s prominutím za magora.

Střídavá péče je rozhodně tímto nasáklá.

Na toto téma má snad každý člověk jiný názor a je to dobře. Protože každý případ je individuální a mělo by se k němu tak i přistupovat.

Nemůžeme tedy říct, že dítě má být v péči výhradně s matkou,  s důvodem – matka se podle předpokladu a předsudků společnosti lépe stará o dítě.

Nemůžeme ani říct, že má dítě být v péči pouze otce, s důvodem – muž je díky přežitku, stále lépe postavený ve společnosti, tím pádem vydělává více peněz a může případně dítě lépe zabezpečit.

Nejlepším řešením pro dítě, po rozchodu rodičů, je střídavá péče, za předpokladu zájmu obou rodičů o dítě a zájmu dítěte o oba rodiče.

Střídavá péče znamená, že se o dítě střídavě starají oba rodiče. Čas, který dítě stráví s každým z rodičů, je většinou stejný nebo podobný.

Trocha statistiky

U nás byl institut společné a střídavé péče zaveden v roce 1998. V České republice je známo, že jsou děti rozhodnutím soudu svěřovány do péče matky ve více než 90% případů a na této skutečnosti se mnoho nezměnilo ani po roce 1998. Až v roce 2002 bylo do péče matky svěřeno méně než devadesát procent dětí (89, 38%). Do péče otce bylo v témže roce svěřeno 7,99% dětí, do společné/střídavé péče pak 2,14% dětí. Institut střídavé péče je tedy u nás uplatňován jen výjimečně.

Přitom všude jsou známy výsledky různých vědeckých výzkumů, jak je střídavá péče důležitá pro dítě.

Kde a hlavně kdy se teda potvrdí toto tvrzení?

Děti po rozvodu rodičů prospívají nejlépe právě ve střídavé nebo společné výchově. Střídavá péče funguje ve světě a chce ji i naše veřejnost. Setkává se však často s odporem soudů a odborů péče o děti (OSPOD).

Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu ČR  se vyjádřil takto:
„Stále přetrvává v té soudní judikatuře taková pověra, že tím vhodnějším a lepším pro výchovu, zejména dětí útlého věku, je zásadně matka. Zákon a mezinárodní úmluvy však říkají něco jiného. Říkají: Oba rodiče mají stejná rodičovská práva, jsou si rovni. Není možné jednoho z nich, dokonce jenom kvůli pohlaví, preferovat.“

Střídavá péče by měla být u rozvedených rodičů standard, pronesl Ústavní soud. Výchova dítěte jen matkou, či otcem by měla být výjimkou, kterou musí rodiče i soudy pečlivě odůvodnit.
Podle soudu není důvod, aby dítě nebylo ve střídavé péči jen proto, že oba rodiče nebydlí blízko sebe.

Jaký má matka a otec vliv na dítě?

Nejdůležitějšími osobami v životě dětí jsou matka a otec, i když se rodina rozdělí. Matčin a otcův vliv na dítě je nenahraditelný. Každý z rodičů má většinou jiný styl a způsob výchovy, který dítěti předává, tzv. model chování. Od matky se dítě učí, jak být ženou a s ženami komunikovat, od otce se učí, jak být mužem a komunikovat s muži. Děti se od obou rodičů učí, jak mezi sebou ženy a muži komunikují.

Výzkumy prokazují nenahraditelnost obou rodičů, jelikož s oběma rodiči se vyvíjí naprosto odlišný vztah. Warshak dokonce poukazuje na to, že by dítě mělo vyrůstat v péči rodiče se stejným pohlavím. Z výzkumů, které proběhly v USA bylo zjištěno, že chlapci vyrůstající s otcem nemají tak velké problémy při začleňování jako chlapci vyrůstající u matek. Tato informace ovšem nejde brát plošně a není nutné vždy chlapce svěřovat do péče otců. Pokud je chlapec svěřen do péče matky, je nezbytné, aby byl udržovaný pravidelný kontakt s otcem. Zde se otevírá možnost střídavé péče, kde má každý rodič rovnocenné právo starat se o své dítě.

A jak to vidím já??

Společnost je nastavená tak, že pokud rodiče dítěte už spolu nechtějí žít, tak by měla dítě vychovávat matka. Jakékoliv jiné řešení je pro společnost nereálné nebo nepohodlné. Kde tady figuruje otec, anebo naše zmiňovaná střídavá péče?

Na střídavou péči se většina dívá, že je dítěti ubližováno, protože je odtrženo od jeho komfortní zóny. Přitom ve světě je střídavá péče běžnou věcí. Soudnictví v České republice je prozatím v plenkách, co se střídavé péče týče.

Soudy se nám snaží říct, že jednají především v zájmu dítěte, protože vychází z předpokladu, že dítě mají vychovávat matky, nikoliv otcové. Ale jak to v dnešní moderní společnosti mohou takto případ od případu stejně posuzovat? Každý případ je individuální a tak by k němu mělo být přistupováno, aspoň co se týče soudů. Dovoluji si vyslovit tento můj vlastní názor :-)

Navíc v dnešní době jsou bohužel rozchody časté. Proč by na základě toho, mělo trpět dítě? Tím teď nemyslím to, že je dítě svěřeno do péče matky, ale že nemůže vídat oba rodiče nastejno, tak jak tomu bylo dříve zvyklé.

Dítě chce především oba rodiče. Neřeší v jakých žije podmínkách, do jaké chodí školy nebo jaké nosí oblečení (myslím teď menší děti do 8-9 let, opět je to individuální). Většinou o těchto věcech rozhodují stejně rodiče. Jakmile se ale rozejdou, najednou se nedokáží téměř vůbec domluvit.

Nic není pro dítě důležitějšího, než citové strádání po jednom z rodičů.

Proč? Rodiče po rozchodu především řeší svoje vlastní zájmy a jednají podle toho, co podle sebe považují za nejlepší pro dítě, což se většinou rozchází s názorem druhého z rodičů. A také, co si chtějí vůči druhému rodiči prosadit. Je to potom v podstatě boj mezi rodiči, kde se jejich nevyřešené problémy promítají ve výchově dítěte.

Ale kde se nám ztratil zájem o samotné dítě?

Každý rodič má jinou představu o výchově dítěte, to by až tak nevadilo. Ale v prvé řadě se rodiče musí umět domluvit mezi sebou. Musí být tzv. mentálně vyspělí. Neřešit, co se mezi nimi stalo, a na základě toho, upírat dítěti možnost vídání se s druhým rodičem. Většinou to dělají matky, které si myslí, že mají na dítě větší právo než otcové (spojené s tvrzením soudů).

Nezabývat se problémy jako já nechci, aby moje dcera nosila kšiltovku, protože jí to zrovna její otec koupil. Já nechci, aby dcera chodila na tenis, protože jí tam její otec přihlásil. Já nechci, aby můj syn bydlel na vesnici s matkou, protože to není velké město, ve kterém bydlím já. Já nechci, aby syn nosil tenisky za 150 korun, protože mu to koupila jeho matka, která je samoživitelka na mateřské a já mu mohu dopřát lepší.

Chcete šťastné dítě nebo odplatu?

Vyzrálí rodiče se dívají v prvé řadě na dítě. Dívají se na to, co dítě dělá šťastným a to je z 99% pozornost obou rodičů. Podporují se v tom, že dítě má, jak péči matky, tak péči otce.

Ať už žijí v rozdílných podmínkách, jiných finančních poměrech, ať už musí měnit školu nebo dojíždět daleko, nebo dokonce žít v jiné zemi. Pořád je to tom, co chce dítě. Pokud dítě chce takhle trávit čas a nevadí mu to, rodiče by neměli hledat výmluvy, proč to nejde, ale najít cestu, jak to jde udělat v zájmu spokojenosti dítěte.

Všechny „komplikace“ nejsou pro dítě tak důležité, jako citová potřeba obou rodičů.

Střídavá péče = vzájemná dohoda dvou vyspělých rodičů = šťastné dítě.

Když se dva dokáží rozumně domluvit, nepotřebují se ani o dítě soudit. (Ono, kdyby se dva rozumně dokázali domluvit, tak se asi ani ve většině případech nerozcházejí, že?)

Takže vás prosím, v zájmu všech dětí, domluvte se ať je dítě šťastné, protože pak budete i vy. :-)

Jedna zajímavost…

Nový Zéland je již delší dobu průkopníkem v oblasti rovnosti obou pohlaví. Již v roce 1893 dal Nový Zéland ženám volební právo.
V současné době je na Novém Zélandu projednáván nový návrh zákona o střídavé péči, kde je zahrnut poměr 50:50 v péči o dítě. Nejen v zákonech o střídavé péči je Nový Zéland průkopníkem, ale také v úpravách a novelizacích zákona o rodině.

Závěrem slíbená část diskuze:

Střídavá péče v Česku je opravdu v plenkách a hlavně tabu. Rodiče musí být opravdu vyspělí, aby se na tomto domluvili a neházeli na sebe kdejakou špínu nebo křivdu z rozchodu. Sama se nemohu domluvit s bývalým, protože nesouhlasí s tím, že by dcera byla také u mě v Anglii, když on je v Česku.

Drahá Růženo domluvit se znamená, že najdete oboustranně přijatelné řešení, tzn. nikoliv že děti budou tam, kde chcete Vy. Na takový diktát, který Vy vnímáte jako Vaši snahu o domluvu rozhodně otec nemá důvod přistupovat. Matky si příliš často neboli většinově pletou dohodu s vlastním diktátem, jak bude vychováváno „jejich“ dítě. Jen ty vyspělé (2%) dokážou uvažovat o dítěti a ne sobecky o sobě. Ale je tragikomicky zábavné, jak se české matky a juvenilní justice globálně staví z důvodu všelijakých nepodstatných blábolů např. dítě potřebuje jeden domov, stabilní prostředí, jednotnou výchovu, stejné kamarády, v neprospěch SP a Vy se jí v situaci, kdy to pro dítě může být opravdu velice náročné dovoláváte…..jinými slovy ženy v Čechách si to téměř vždy staví, bude to tak, jak mně to vyhovuje….a práva se budou dovolávat taky způsobem, jak se jim to hodí.