Zažila jsem vězení na vlastní kůži

Konečně pro mě nastal čas, svěřit se i vám. Tohle rozhodnutí pro mě nebylo úplně lehké. Musela jsem se vzpamatovat, z toho, že jsem zažila vězení na vlastní kůži. Vstřebat celou situaci, poléčit sama sebe, nabrat energii a sílu, kterou jsem od listopadu loňského roku na nic neměla. Mám potřebu sdělit to, co jsem prožila, co jsem si uvědomila a co jsem díky této zkušenosti i vytvořila.

Potřebu pomoci i ostatním s běžnými problémy ale i s těžkými chvílemi. Pomoci těm, kdo zažil nějaký traumatizující zážitek, zažívá stres, depresi či vyhoření. Také těm, kteří neví, jak se pohnout dál z místa, jak znovu objevit svoji sílu, najít sami sebe, svoji hodnotu, najít smysl života a naplnění.

Když nám teče do bot, často uděláme něco, co si žádá naše aktuální situace. Po 4 měsících, kdy jsem jedla jen chleba s máslem, jsem přijala brigádu, jako operátorka pracující z domu, pro masérskou firmu, kde se později ukázalo, že se nejedná o masáže, ale o prostituci.

26 hodinami ve vězení to nekončilo…

Jednoho dne, přesně 19. listopadu 2015 kolem třetí hodiny v Londýně, jsem šla nakoupit a měla jsem sraz s přítelem v obchodě. Byla jsem na přechodě, v tom mě někdo chytne prudce za ruku a šíleně mě drží. Jak kdyby mě chtěl někdo okrást nebo zmlátit, unést. Hlavou mi během sekundy prolétlo snad tisíc myšlenek scénářů. Takový pocit strachu jsem nikdy nezažila. Já nevěděla, co se děje. Byla jsem mimo a lapala po dechu.

Vnímám jen, jak mi nasazují pouta na ruce a ukazují mi, že jsou od policie a odvádějí mě kousek bokem od lidí. Zadrželi mě pro podezření obchodování s lidmi a držení nelegálních peněz. Strávila jsem ve vězení 26 hodin. Mezitím mi zabavili kromě telefonu i všechny věci doma, počítač, ipad, disk, flashky i partnerovi. Ztratila jsem z minuty na minutu práci a příjem. Zažila jsem obrovský šok, který se dlouho vracel a opakoval. Pláč a tíha celé situace na mě dolehla, když jsem přijela domů. Trvalo mi dva měsíce než jsem se oklepala a měla sílu jít dál.

Během minuty se mi změnil život

Tím to ale celé jen začalo. V březnu jsem měla znovu jet na policii. Mezitím jsem prožívala obrovský strach a začala pátrat po zlepšení mé situace, až jsem si vytvořila svůj svět a poznávala jsem svůj strach hlouběji. V březnu jsem si myslela, jak si jedu pro své věci zpět, ale místo toho mě obvinili z kontrolování prostituce pro zisk. Další šok, pláč, ještě větší strach, stres, no vše, co si dovedete a možná i nedovedete představit.

Do toho ještě problémy finanční, neměli jsme několik měsíců na nájem. Partner začal pracovat až v březnu. Podporu na byt nám zastavili. Napsali nám, že jim musíme doplatit 21 000 liber, že nás přeplatili. Strhli nám 300 liber okamžitě z účtu a my byli v mínusu. Bořil se mi celý život a mně nebylo vůbec dobře.

První soud proběhl v květnu, druhý soud byl v červnu, třetí soud červenec 2016. V červenci jsem byla odsouzená na 8 měsíců do britského vězení nepodmíněně. Tak a teď si zkuste představit, že vám tohle řeknou a odvedou vás v poutech do vězení. Jak byste se asi tak cítili?

Nikdo se se mnou nepáral,

dceru jsem již nemohla vidět a nechali mě zavolat pouze jednu minutu, až mě převezli do vězení. Co si stihnete říct za minutu s dcerou, partnerem a sestrou? Navíc, když jsem jen ustavičně plakala a nebyla schopna nic říct ani vnímat.

První dny jsem pomýšlela na sebevraždu a razantním způsobem se stres podepisoval na mém zdraví. Byla jsem na dně, cítila se, že jsem totálně selhala a že jsem špatný člověk a moje sebevědomí jako kdyby neexistovalo. Mé největší trápení trvalo tři dny, až ke mně přišla první vizualizace zevnitř, která moji situaci velmi ulevila. Vnitřně jsem se pak rozhodla, že to zvládnu a že je důvod proč žít.

Po 21 dnech mě propustili z vězení na odvolací soud domů.

Pochopila jsem mnoho a nejdůležitější asi bylo, že každému z nás se během minuty může v životě stát cokoliv.

Taková zkušenost vyškolila moji mysl k nepoznání. Zjistila jsem, co je opravdu důležité a co není. Zjistila jsem, o čem je doopravdy život. Čeho si máme vážit a co často neděláme. Že svoboda je největší dar, který si uvědomíme teprve až tehdy, když ji ztratíme.

Po dostání se z těžkého postraumatického stresu, který jsem měla při příchodu domů, jsem se rozhodla (na popud přítele) o tom všem napsat a vydat knihu Vězení jako dar. Autentických 21 příběhů z vězení, 21 myšlenek z vězení a 21 strávených dní. A také vytvořila program Znovuzrození, který vede ke kompletní změně (negativního, dosavadního) myšlení a vnitřního nastavení. S tímto programem se proměníme i my k lepšímu životu.  Tento program vznikal právě ve vězení, na základě léčebných vizualizacích, které ke mně přicházely a které se později zhmotnily v realitu.

Co nejdůležitějšího si z vězení odnáším:

• Pochopení, že se může stát cokoliv špatného a je jen na nás, jak k tomu přistoupíme. Vždy máme na výběr, protože příjemně se můžeme cítit kdykoliv. Je možné dostat se úplně ze všech sraček, pokud sami chceme.
• Nebrat věci jako samozřejmosti, především ty nejvíc běžné, které máme dostupné každý den (protože ve vězení je vzácný jak šampon tak pero). Vážit si maličkostí a z nich se radovat.
• Snažit se najít nějakou jinou možnost. Možností je plno než jen ty, které známe a než ty, které nám jsou předkládány. Snažit se bojovat a nevzdávat se.
• Projevit emoce, pláč, slabost, umět si říct o podporu a dovolit si nebýt stále silní. Vyjádřit pravdivě sami sebe.
• Neplýtvat svým drahocenným časem, nejvíce na setkávání se s lidmi jiné energie, než jsme my sami.
• Umět pouštět nefungující zažité, nekontrolovat a důvěřovat, na ničem a na nikom nelpět.
• Neubližovat sobě, druhým ani zvířatům, ani zemi. Neplýtvat věcmi, nebýt materiální a být ke všem ohleduplní, pokorní.
• Nehádat se, nebojovat za pravdu, nestěžovat si a nepůjčovat si problémy druhých.
• Zaměřovat se na to, co chceme a ne na to, co nechceme a mrhat životem.
• Poslouchat svoji intuici, věřit sami v sebe. Věřit, že je v životě možné mnohem víc, než jen zažitá klasika a malými krůčky vykročit ke splnění svých cílů a k novým zítřkům.
• Žít život v lásce, přát všem štěstí a prosperitu, brát život jako dar a nosit si štěstí stále uvnitř sebe.
• Že vnitřní svět, kterému věříme se zhmotní v realitu, že naše myšlenky mají léčivou moc.

Dívej se na situaci jako na příležitost

Často nevíme, proč zrovna nám se něco špatného děje a nechápeme to. Ale jednoho dne zjistíme proč, a kdo chce, vidí v tom ten pravý smysl, ten dar. Vše těžké, co se nám děje, můžeme totiž brát jako utrpení a litovat se, a nebo to brát jako novou příležitost. Je jen na nás co si vybereme.

Ještě jedna věc. Od té doby nevěřím na náhody. Vše se děje, tak jak má a vše do sebe zapadá. A někdo si musí něčím projít, aby objevil to, co má objevit. Když očekáváme úspěch hned teď a stále nepřichází, musíme ještě něco zažít, nějak se rozvinout, někoho potkat, osobnostně vyrůst atd. To ale neznamená, že ničeho později nedosáhneme. Pokud jsme stále na té naší cestě, tak všechno přijde ve správný čas.

PS: Na fotkách je autentické vězení, kde jsem byla zavřená – venkovní pohled, vnitřní pohled a fotka při návštěvě přítele, pořízená vězeňským Polaroidem.

Mým přáním a posláním je pomoci, co nejvíce lidem v těžkých životních situacích, ale i v opakujících se běžných problémech.

Právě teď jsem otevřela 7 denní miniprogram zdarma Vstup do pozitivní vibrace. Tento program je zaměřen na zvýšení osobní vibrace a přináší jiný pohled na situace, které se vám právě dějí.

Pouze jednou za rok, do 23. února můžeš vstoupit zde >>>