Jak brát i to nepříjemné jako součást života?

Chtěla bych otevřít téma osobního rozvoje a toho, jak brát i to nepříjemné jakou součást života, zda když se snažíme žít vědomý život a používáme různé metody a techniky, meditace, a pracujeme na sobě, zda je to proto, že očekáváme jenom pěkný a radostný život?

Že když používáme různé metody, techniky, budeme stále pozitivní, mít neustálou energii, jenom se usmívat a se všemi vycházet? Že najednou všechny problémy světa zmizí a všechno bude jednoduché, a jenom krásné? 

Pak se totiž při nějakém dalším sebemenším problému či trápení může zdát, že tyto metody nebo meditace nefungují, že vše co jsme doposud dělali bylo zbytečné.

Ale to tak není.

Veškerá práce na sobě je prospěšná a důležitá.

Pak to nepříjemné co přichází, umíme zvládat mnohem lépe.

Když si budeme stále říkat a následně pak i myslet, že práce na sobě není snadná, že je to těžké a náročné, že to nefunguje, tak to bude o to horší. Ještě víc nám to nepůjde a budeme se v tom ztrácet a nebude nám to vůbec fungovat.

Když se v životě něco učíme nebo zkoušíme něco nového, tak se nám to může zdát těžké a pak za pár dní až se to naučíme je to najednou snadné. 

I to nepříjemné je součást našeho života.

součást života

NEJDE si udržet po celý čas našeho života jenom pěkné, příjemné pocity. 24 hodin denně se jenom usmívat a cítit se v každé minutě dobře. Jestli je někdo kdo vám říká, že to jde, tak lže nebo nemůže žít v interakci s jinými lidmi.

Vnímají pocitů je naše lidská přirozenost, jsme lidé, cítíme, nejsme stroje.

Žijeme v dualitě, to je fakt naší existence. Je slunce, ale je i déšť, je světlo ale je i tma, je černá, ale je i bílá, je dobro ale je i zlo, Aspoň takto to vnímáme a pojmenováváme. Tudíž naše mysl to takto rozlišuje.

Naše myšlenky máme stále, stejně tak i pocity máme stále a stále tak, jak přicházejí příjemné pocity budou přicházet i nepříjemné, tak to je.

To je fakt. A je to součást našeho života.

Nejsme mniši ani osvícení lidé, zatím neumíme nepřikládat pocitům význam.

Myšlenky a pocity hodnotíme, ať chceme nebo nechceme. I když tohle je právě to, co se také učíme v meditaci nedávat myšlenkám význam.

Ale opravdu nejde kontrolovat všechny naše myšlenky 24 hodin denně, protože každou hodinu nám prolítne hlavou okolo 3.000 myšlenek, to může být až 80.000 myšlenek denně. Takže to nedokáže nikdo, kdo není celý den zavřený za dveřmi a nepřijde do styku s okolním světem.

Díky práci na sobě můžeme kontrolovat ty myšlenky, které se nám opakují, tím být více v klidu, pociťovat vnitřní klid, ukotvení, být více harmoničtí, více radostní, spokojení, sebevědomí, mít více peněz, mít lepší vztahy.

Součást života jsou také dny, kdy prostě jsme smutní, kdy nás něco naštve, trápí, tak to prostě je. Je to neoddělitelné a je to v pořádku. A je důležité to přijmout a neprahnout jen po pozitivním životě.

Být smutný nebo bolavý je naprostá lidská přirozenost.

Jeden moudrý kamarád, který prošel mými metodami a seminářem mi napsal:

“Když přijde v životě to nepříjemné a my cítíme smutek, moje poznání říká, že být smutný nebo bolavý je naprostá lidská přirozenost. Není se za co stydět. Naopak hrát si na to, že je mi dobře, i když není, je jen maska, která stejně nevydrží.”

Každý má právo na to se projevit v plném lidství, aby poznal sám sebe v těch extrémních situacích. A tím pak našel svou rovnováhu. Projevením sama sebe naopak přitahuješ k sobě lidi, které přitahuje pravdivost.

Máme právo prožít nepříjemné a nebojovat.

Takže když tyto dny přijdou, máme právo na smutek a bolest jako každý jiný, i když děláme osobní rozvoj. Právě proto možná přichází tyto dny, protože si třeba umíme vymezit svoje hranice, rosteme více a náš partner třeba ne a zůstává na místě. Proto se můžou kdykoliv naše životní podmínky změnit.

Třeba ztratíme práci, ale to v první chvíli může vypadat jako nezdar, jako že nám nefunguje zákon přitažlivosti nebo změna přesvědčení, ale pokud věříme v sama sebe a život, tak víme, že je to pro naše dobro, i když to v dané chvíli může velmi bolet.

Třeba je to právě otočené přesvědčení, chci mít super placenou práci a ta původní to prostě nebyla, a proto dostaneme padáka a myslíme si, jaká je to prohra. Sami bychom to přitom neudělali, a takto se nám ve finále zhmotňuje to, co doopravdy chceme a v budoucnu to prostě bude, nebo spíš už víme, že je.

Každá emoce nám něco vypovídá

…a o něčem důležitém nás informuje a pomáhá nám vyrovnat se se vším, co se nám děje. Když si tedy dovolíme prožít pláč, hněv, vztek, dovolíme emocím propuknout, tak vykonají svoji práci, uzdraví nás a pak zmizí, to samozřejmě může trvat i několik dní, měsíců, let, záleží jestli byly dlouho potlačené. Když jim to nedovolíme tak přitvrdí a budou nás ještě více drtit dokud nepovolíme a neponoříme se do nich.

No a když tedy tyto nepříjemné dny přijdou, tak my je umíme lépe zvládat, právě díky práci na sobě, právě díky meditaci nebo jakékoliv jiné technice, metodě. Jsme na tom mnohem lépe, i přes to, že se cítíme nepříjemně.

Je toho na mě moc.

Když přijde ta chvíle, jako že přichází téměř u každého, kdo pracuje sám na sobě a kdo dělá osobní růst opravdu poctivě,  že je toho na nás zkrátka moc, že nevíme co dřív dělat, co dřív číst, jestli meditovat nebo jestli se rochnit v minulosti. Trošku se v tom můžeme ztrácet, protože přichází situace, které neznáme a nevíme jak na ně reagovat, co dělat, co je dobře nebo špatně, můžeme z toho být zmatení, protože ten říká to a ten zase ono atd…

Pracovat na sobě, růst, posouvat se, to je trend dnešní doby, všichni mají nějaký názor a když hledáme pomoc, můžeme v tom lehce tápat. Tím můžeme na sebe klást velký tlak, že všechno musíme mít super a vyřešené, vše musíme mít hned teď. Musíme být pozitivní, protože přece děláme osobní rozvoj, který je součást našeho života.

Je to přirozené, protože chceme se mít dobře, ale čím víc to chceme a nemáme vše stoprocentní, tím víc dáváme najevo, jak se nám nedaří, jak je nám špatně.

Odvádí nás to od nás samotných.

Podléháme trendu doby rychlosti a akce.

Klademe na sebe velké nároky a podmínky, protože toho všude je mraky a my pak ani nevíme co dřív, co je naše pravda a můžeme vnímat chaos.

Můžeme udělat tři věci:

1. Nechat to v tu chvíli  úplně být, neposlouchat druhé.

Otočit se zpátky k sobě a zeptat sám sebe:

  • co chci teď udělat?
  • jak to chci mít?
  • co je moje pravda?
  • čemu věřím?
  • co mi doposud fungovalo?

Těmito otázkami a odpověďmi na ně, se zpátky ukotvíme v tom, co je naše pravda, naše cesta a jak to v životě chceme my sami. 

2. Zaměřit se na to co chceme,

a dělat ty kroky i přes naše trápení, vzchopit se a nefňukat (já vím, je to někdy zatraceně těžký, ale jde to).

Když se zaměříme na své sračky, tak jich je ještě víc.

součást života

Můžeme to přirovnat k vose, kterou chceme odehnat. Čím víc ji odháníme, tím víc tam je. Když ji nevěnujeme pozornost, sama nezaútočí a odletí pryč anebo je u našeho pití chvíli, aby se napila, pak stejně odletí, zkuste si to.

Rodiče nám říkali: “Život je boj a kdo nebojuje je mrtvej.”

Ale my máme vždy na výběr, když budeme dělat, že ty zlý věci tady nejsou, tak nějak zmizej samy, jako vosa. Není to o tom, dát na ně pokličku a snažit se je vytěsnit, ale zaměřit se na to co chci ve svém životě – ne na to, co nechci.

Nebo přijmeme ten fakt, že tu jsou nepříjemnosti, že tu jsou problémy=výzvy a skamarádíme se s nima, tak pak nám oběma bude dobře na světě. Přijmeme problémy=výzvy jako součást života. 

3. Být více v přítomnosti.

Utíká nám pointa života – být tady a teď. Máme v hlavě plno jiných myšlenek a věcí než to, co skutečně v tu chvíli děláme.

Máme myšlenky na minulost nebo na budoucnost.

Hodnotíme – zda se nám to líbí nebo nebo nelíbí.

Přemýšlíme – zda to máme nebo nemáme udělat.

Analyzujeme – proč to jezírko je tak velké a kudy do něj teče voda.

Srovnáváme se – zda jsem lepší či horší než soused.

Kritizujeme – moje mamka je taková a maková nebo moje dcera je hrozná, protože donesla pětku ze školy.

Stěžujeme si – život je těžkej, proč se mi tohle všechno děje a mám se tak špatně.

To vše odvádí naši mysl z přítomnosti a od nás samotných. Zkuste si někdy jenom tak být. Sedněte si, třeba v mém případě na balkón a jenom tam tak seďte pět minutVnímejte to co právě děláte, jenom seďte a sledujte. Vnímejte i své tělo a to co právě cítíte, slyšíte, vidíte.

To, co jsme řekli, je tak jak jsme to řekli, to co jsme udělali je tak, jak jsme to udělali.

Nic víc, nic míň. Vše je tak jak je. Jste tady a teď. 

Hodně k bytí v přítomnosti napomáhá právě příroda.

součást života

 

Malé shrnutí na závěr:

  • Žijeme v dualitě, i když děláme osobní rozvoj, budou přicházet i nepříjemné pocity, situace a problémy – to je fakt. A prací na sobě zmírníme jejich dopady na nás, to nepříjemné umíme lépe zvládat a rychleji se s tím vyrovnat.
  • Můžeme nechat se inspirovat, jak žít lepší život, od někoho komu funguje něco co třeba my neznáme. Můžeme využít pomoci druhých a naslouchat jiným názorům, a vzít si z toho co potřebujeme pro náš růst. Ale nikdy nezapomínej věřit sám sobě, naslouchat své vlastní intuici, svému hlasu, jedině tvá cesta je ta správná. Nebudeme hned přece něco měnit, jenom proto, že to někdo říká nebo že se to někde píše a do našeho světa to nepasuje. Pokud máme svoji cestu, svoje principy, které nám fungují zůstaňme u nich.
  • Buď tady a teď aspoň pět minut denně, na nějakém příjemném místě, jenom sám se sebou. To je tak uklidňující, očistné a léčebné.

Takže za mě osobně je osobní rozvoj sakra důležitej, a měl by být jako součást vašeho života. Zkoušejte cokoliv, co vám pomáhá, meditace, vizualizace, semináře.

Protože kdybych se sama nevydala na tuto cestu, asi bych se teď v mé situaci chtěla zabíjet, fňukat, hroutit, litovat se, stěžovat si a zůstávala bych v negaci a sebedestruktivních myšlenkách, ale dnes již s tím umím mnohem lépe pracovat. A je to jednoduché, je to proto, že dělám co dělám. A je potřeba to dělat stále, vytrvat a pořád jít dál.

Motivování je totiž jako sprchování, nevydrží dlouho, je potřeba na sobě pracovat neustále, pořád dál a dál se vyvíjet.

Proto tě zvu, aby ses i ty obohatil a namotivoval na živém setkání se mnou. Uslyšíš můj příběh, poznáš moje know how a zažiješ převratnou meditaci Zrcadlo času, kterou zná již přes tisíce lidí. Přijď na seminář Přepiš svoji mysl, který je již z poloviny vyprodán.

Další moji cestu či inspiraci můžeš sledovat na mém instagramovém účtě @probudsveja. Ale připrav se na to, že tam nesdílím jen krásné a pozitivní fotky, zážitky, ale vše co se doopravdy v mém životě děje.

Komentáře