Svatba a co sebou nese změna příjmení

Svatba a co sebou nese změna příjmení

Já a ty jsme si souzeni

svobodně žít v harmonii,

jednoho pěkného dne spolu poletíme pryč

copak nevíš, že Řím taky nebyl postaven za jeden den? (písnička od Morcheeba, kterou jsem vždy chtěla na své svatbě)

Tak jsem se vdala. 

Po 13 letech vztahu jsme letěli společně jinam 🙂 ❤ 

Trvalo mi to 40 let než se mi můj velký sen, již z dětství, splnil.

Asi jako každá holčička jsem toužila po krásné svatbě s bílými šaty, s ideálním mužem na krásném místě s celou rodinou a hodně přáteli. Zkrátka, aby vše bylo dokonalý…

Ono to tak úplně nebylo a celkově to v životě takto jednostranné není…

Když jsme se s mým mužem poznali, byla to jedna velká láska a boj dohromady.

Neudělali jsme bez sebe ani krok, moc jsme se milovali, ale okolí nám nepřálo, už jenom proto, že můj muž je o osm let mladší než já a já v té době už měla roční dcerku, s někým jiným samozřejmě.

V dnešní free době se tomu kupodivu lidi ještě divili a většinou na to měli názory, že nám prostě náš vztah nevydrží, vzhledem k věkovému rozdílu. A také nás od toho odrazovali a opravdu často jsme měli na talíři, že jsme blbci, a že si máme najít někoho jiného, vhodnějšího. (vhodnějšího ale asi pro ně.. :D?)

Hádali jsme se, rozcházeli, ale vždy jsme to překonali.

Bylo to velmi těžké tomuto vlivu odolávat.

Ten vliv má totiž za následek nás stále házet do tradic, zažitých kolejí a toho, co je podle někoho jiného “SPRÁVNÉ”

Omezujeme se pak na to co se MÁ nebo NEMÁ, co by se MĚLO a NEMĚLO a to nám blokuje náš úspěch v kterékoli oblasti.

I přesto jsme stále nacházeli sami sebe v dlouhodobém vztahu, který se po letech zhoršoval, protože jsme o náš vztah nepečovali a zaměřovali jsme se více na práci. Odletěli jsme do Anglie za kariérou, původně jen na rok, ale nakonec z toho bylo 8 let. To krásné, co jsme mezi sebou měli, pro nás už přestávalo být vzácné a chtěli jsme víc, a peníze jsme stavěli na první místo, až jsme tu situaci úplně nezvládli.

Já dlouho plánovala bydlení zpět v Česku, protože mi už Londýnské pidi bydlení, ještě bez dcery nevyhovovalo, ale můj muž tenkrát nechtěl o ničem takovém slyšet, trval na tom, že bude v Londýně napořád a zpět nechce.

Já byla na dvě poloviny, jednou chtěla zůstat, hlavně s ním, ale jednou jsem chtěla být vnitřně šťastná a jít tam, kam mě srdce táhne. Měla jsem velký strach z toho, že když si pronajmu byt v Česku, budeme každý najednou zvlášť, bez sebe. 

Přesně to, z čeho jsem měla tak velký strach, se stalo a nakonec se se mnou ještě rozešel po 12 letech na dálku. Bylo to pro mě šílené období, protože za měsíc na to, mi ještě k tomu zemřel taťka. Dva nejbližší muži mě takto po sobě opustili a já myslela, že se zhroutím.

Za rok ale bylo vše jinak.

  • Z této situace, co mi stala jsem si vzala mnohé, že i když dáme přílišnou pozornost strachu, tak nás stejně dostihne.
  • Když máme strach, je důležité přes něj jít, protože pak žijeme život někoho jiného a ne ten náš.
  • Pokud jdeme přes svůj strach, dosahujeme nových možností a výsledků v životě, o kterých si myslíme, že ani nemohou přijít. Svou myslí si je pouze blokujeme.
  • Ponořit se do bolesti je nepříjemné, ale velmi léčivé. Když dokážeme pouštět věci, na kterých lpíme nebo nám velmi záleží, tak pocítíme velkou úlevu, protože se vracíme k tomu, na co jsme již dávno zapomněli, zpátky k sobě. 
  • Nepříjemné situace jsou pouze dočasné, a je zbytečné jim dávat přílišnou energii.
  • Každý den může být jiný a nikdy nevíme, který den se co stane.
  • Když odpoutáme pozornost od toho, co tak moc chceme a nemáme, většinou to brzy dostaneme zpět.
  • Nakonec docílíme našeho snu tím, že jdeme svou cestou, takovou, kterou skutečně chceme, (proti všemu a všem), i když nemusí být úplně lehká.

Když jsem si jela v září 2019 do Londýna pro všechny věci a odhlásit si účty, úřady atd..bylo to tajné. Překvapení hlavně pro mého muže, protože jsme se spolu v té době asi 4 měsíce vůbec nebavili. Já jsem ho stále milovala, ale úplně jsem změnila svůj přístup. Možná to bylo to, co ho právě přitáhlo zpátky. 

Nechtěla jsem se s ním o ničem co bylo bavit, nepřemlouvala jsem ho, respektovala jeho rozhodnutí, že se mnou být nechce a brala to tak. I když to bylo pro mě stále hodně těžké, chtěla jsem si to jen naposledy s ním pěkně užít, mít hezké poslední vzpomínky. Za tu dobu jsem se vrátila k sobě a taková, do jaké se na začátku zamiloval jsem byla i teď. Uvolnila jsem zpět svoji původní energii.

Byl jak vyměněnej, zval mě na jídlo, vařil mi čaj, nosil vodu a nakonec jsme se domluvili, že spolu na rozloučenou pojedeme na výlet do vysněné oblasti Lake District.

Nakonec to bylo tak silné, jak ani na začátku ne.

Asi jsme oba nechápali, jakou sílu lásky mezi sebou neseme.

Postupně jsme se k sobě vrátili, a od března 2020, začátku Corona viru, jsme spolu natrvalo.

V červnu na moje 40 narozeniny mě požádal o ruku. Nemohla jsem tomu ani věřit, jak se mi opět během chvilky změnil a otočil život. 

Přikládám to nejvíce ke své vnitřní práci na sobě, změně, kterou vždy udělám, když procházím těžkými obdobími.

Požádání o ruku přišlo ještě před mým těhotenstvím, které následně přišlo neplánovaně až v srpnu. V září se můj muž definitivně přestěhoval z Londýna za mnou.

Když to teď tak sepisuji, můj příběh je jako z pohádky, protože ta věta: láska vítězí, láska hory přenáší, tady naprosto sedí. 

Ne-dokonalá Svatba 

Naši svatbu jsme plánovali na léto v prostředí Luhačovic, kde jsme poprvé spolu byli na výletě a kde jsem prohlásila, že tady jednou budu mít svatbu. Moc jsem si to přála, to byl ten dokonalý plán, který překazilo moje těhotenství a Covid.

Nakonec jsme svatbu naplánovali na leden v zimní zahradě, ale vzhledem k opatření to nešlo, protože mohlo být pouze 15 lidí a to by nemělo vůbec cenu.

Naše úřadová svatba, jak tomu říkáme, proběhla 23. ledna 2021 na matrice v Brně.

Asi tak týden před svatbou se objevily opět strachy, obavy a fakt jsem pochybovala, zda to opravdu chci a není to jen nějaká blamáž mé mysli na minulost. 

Navíc mě provázely ještě nepříjemné stavy po úmrtí mé babičky v lednu na Covid. 

Celý předsvatební týden se nesl v divném duchu a já se ptala, co se to děje, proč necítím úplné štěstí??? Když je to to, co si nejvíc v životě přeji?

Měla jsem takové stavy, že jsem se málem nevdala.

Jak už jsem psala, nebyla to úplně svatba, jakou jsem si vysnila  – netěhotná, v krásných šatech, krásném prostředí venku, krásné fotky, s lidmi – přáteli, které mám okolo sebe, a s lidmi, kteří už nejsou mezi náma…..

ALE… to je život, a krása života není v dokonalosti, ale v tom, jaký si to uděláme.

Je důležité vidět i v tomto krásu a užít si to za každou cenu.

Na matrice bez rituálu či hlubšího slibu, v omezeném počtu nejbližší rodiny, pohoštění doma, v šatech za tři stovky…

Protože čekat na ideální podmínky svých představy, nejen o dokonalé svatbě, je akorát tak frustrující a možná se jich ani člověk nedočká.

Ideál, dokonalost je jen naše představa, kterou teď hned můžeme ve své hlavě změnit.

Takže je dobrý se vykašlat na to, jak by to mělo být a začít s tím, co máme právě teď k dispozici. I tak to totiž může být skvělý, hezký a nezapomenutelný, pro mě to tak rozhodně bylo. A byl to můj nejdůležitější den v životě.

I přes pochyby, strachy a nervozitu (a to jsem si myslela, že to jako nic není, jen přijdu a řeknu ANO) jsem se cítila milovaně, chtěně, jako když dosahuji obrovského vítězství.

Další pochopení, že co si zvolíme, na co se zaměříme, co vyživujeme, co si vybereme, to dostaneme zpět. Buď to je strach nebo láska.

A já si zvolila lásku a celý svatební den byl potvrzením toho, na co jsem se zaměřila. Fakt to nemělo chybu a my si to maximálně v rodinné lásce užili. Cítila jsem se velmi šťastná, i přes to všechno co se za minulý rok událo.

Proč si vlastně ženy mění příjmení po mužích a bere se to skoro jako samozřejmost? A kdyby to bylo naopak, tak pro muže je to často spíše ponižující? Vzdají se tak své mužské identity, vnímají, že by jejich rod upadl a je to pro ně degradující. Mužů, kteří se takto rozhodnout je jenom hrstka. Kdežto ženy považují nést mužovo příjmení, jako projev lásky ke svému muži. Stejně tak to vnímají muži, že by to mohla být i urážka nebo nedostatečná láska nevzít si jejich příjmení.

Myslím, že společnost není připravena o spoustě věcí mluvit, natož je přijmout. Diskuze o příjmeních jsou jednou z nich.

Nervozitu před svatbou  jsem přikládala právě tomuto aktu, změně mého příjmení. Dost dlouho jsem se rozhodovala, jaké příjmení zvolit a upřímně moc se mi to mé nechtělo měnit. Už vzhledem k mému vybudovanému projektu, kde mě všichni znají jako Růženu Nekudovou. A také i kvůli tomu, že jsem fakt s tímto jménem sžitá a vnímám, že s ním zároveň nesu i taťkův odkaz, když neměl syna.

Měla jsem na výběr z pěti variant

  • nechat si příjmení beze změn
  • přijmout partnerovo příjmení
  • partner přijme moje příjmení
  • oba používat zdvojené příjmení
  • přijmout nové partnerovo příjmení a přidat svoje rodné

Taky jsem si zjistila že pomlčka mezi příjmeními není u nás možná.

Jméno či příjmení samo o sobě má a nese také svoji energii, aspoň já tomu věřím.

A já si nechtěla změnit příjmení na partnerovo, protože bych se jmenovala po jeho matce, s kterou zrovna nemáme dobré vztahy (respektive ona mě od začátku nepřijala), a ne po něm. Můj muž nemá koncovku infinitivu, jmenuje se Janský a převzít příjmení Růžena Janský by bylo pro hodně Čechů asi nepřijatelné. Je to sice dnešní hit používat příjmení v mužském rodě a něpreklenovat, ale opravdu jsem nechtěla stále své příjmení někomu vysvětlovat.

Musela jsem se tedy nacítit na vnitřní změnu, kterou podstupuji, a sama vnitřně si příjmení očistit, abych vstupovala s čistým štítem a neměla to spojený s ženským rodem svého muže.

Bylo až neuvěřitelné, jak to pro mě bylo těžké,

ať už rozhodnutí a přijetí nového příjmení Janská. 

Vnímám to tak, že jsem teď nový člověk a ještě chvíli mi potrvá než si na to zvyknu a plně budu používat všude pouze Růžena Janská.

Rozhodnutí je opravdu důležité, protože pokud chcete dělat změny vašeho příjmení po svatbě, už to není možné měnit. Jen v případě rozvodu. Pokud jste ale svobodní máte volbu si své příjmení jakkoliv měnit.

Na svém Instagramu @probusveja jsem se zeptala i žen, jak svoji přeměnu příjmení vnímaly. A je zajímavé, že to zas tak jednoduché pro nás ženy opravdu není, proto sdílím co mi napsaly a klidně si vyjádřete i vy další zde v komentářích článků.

jogadomartina

Bez přemýšlení manželovo ❤️

gaba.duch

Mám manželovo příjmení a to doslova, bez -ová 😊

holubka79

Už mám třetí 🤣…a bez přemýšlení po mužích…ale teď už bych to tak neudělala. Nechala bych si manželovo i svoje…abych cítila i kus sebe 🥰

raduzka.vaculka

Taky mám před sebou úřadovou svatbu a nejvíc se těším, že už nebudu mít koncovku “ ova” , ale přímé příjmení .. Jinak hodně štěstí a zdraví přeji . 🌸🥂🍀🥰

netoptesevatopii

Bude to hezké a hlavně nezapomenutelné tak nebo tak 😍. Já mám obě a je to hrůza. Každý na to čučí, neví, které jméno použít, nevejdu se do kolonky v žádném dokumentu… Mám ale kromě dvou příjmení i dvě křestní jména…

andreajoskova

Ano změnila jsem si příjmení po manželovi , profesně jsem si však nechala rodné. Takový kotrmelec, jaký nastal po svatbě po změně příjmení, bych nikdy nevěřila, kdyby mi to někdo vyprávěl. Mám nové příjmení bez koncovky a už se přizpůsobuji tomu novému co mi změna příjmení přinesla. Hodně štěstí A.🙌🏻😘

pureearthwoman

Vzala jsem si manželovo příjmení a rozhodně to byla změna, najednou jsem totiž cítila tíži žen jeho rodu a bylo třeba to přijmout a zapracovat na tom❤️

kezjsouvsechny

Určitě si ten den moc užijte a vnímejte ty emoce celý den…🍀 Již před 20 lety jsem cítila, že si mám nechat i své rodné příjmení, proto jsem zvolila obě jména bez pomlčky… Sounáležitost i s naším rodem Ať se svatební den vydaří 💯 dle Vašich představ i v této jiné době.

skola.hrou.pre.dospelakov

Ruži, gratulujem vám k tomuto kroku. Ja mám meno po exmanželovi a nechala som si ho aj po svadbe. Viac mi pasuje ako moje dievčenské.

Prinieslo mi novú kvalitu do života. A pocit, že aj takto symbolicky sa vydávám na cestu nového JA. Aj bez starého priezviska som to bola JA, ale už v novom energetickom kabátiku.

kvetinyjakozive

Já chtěla manželovo příjmení hned. Problém byl s tvarem, na matrice mi nutili Atanasovová, jako má tchýně. Uhájila jsem si jen Atanasov a 5 let ho hrdě nosím. Tenkrát jsem si ani neuvědomila, jakou změnu mi přinese do života. Cítila jsem se hned být Zuzanou Atanasov a jako ta jsem konečně změnila svůj život podle svého, asi odpadla tíha zavděčit se mamince a odhodila jsem různá její přesvědčení ❤️ Užijte si svatební den, je výjimečný hlavně emocemi 🌸

mili_claire

Věřím, že změna příjmení přináší člověku jiné vibrace, a tím se může změnit i jeho vyzařování. Může mu to pomoci k lepšímu životu. Podle mě to určitě vliv má, pozitivní i negativní, záleží, jaké vibrace nové příjmení i celé nové jméno přináší. Podle numerologie to funguje, podle mě taky😉 Přeju hodně štěstí do nového života s novým příjmením, a ať Vám to nové příjmení přinese pro Vás prospěšné a laskavé vibrace🌷Je to přece krásné nosit příjmení milovaného muže a tím dát najevo, že patříte k němu💕 Moc blahopřeji 😻

barevny.zivot

Vzala jsem si manželovo a cítila jsem že to tak má být. Vlastně jako první z rodiny jsem si na něho zvykla. I když mi trochu bylo líto, že už nebudu Neumannová. Neměnila bych však. Celou svatbu jsem brala jako svůj vnitřní ritual. Myslela jsem na naší budoucí rodinu. Že to jsme my dva a naše budoucí děti. Co jsme tři a malá už chodí do školky, tak jmenovat se jinak by pro mě bylo divné. Myslím, že bude krásné být Janská. Hlavně si svatbu užij. Buď ten den princezna a královna zároveň. Moc si to užijte. Přeji hodně štěstí, lásky a porozumění.

bydli.lepe

Já jsem si už na základce trénovala podpis příjmení, které se mi líbilo u spolužačky a nakonec ho mám doopravdy. Hodně štěstí.💕💕💕

podnikanizplaze

Ono je to jiné, když už tě desítky tisíc lidí zná s nějakým příjmením a máš si ho změnit. Popravdě, musela jsem se s tím dost vnitřně srovnávat, udělat si malý rituálek, obrečet to a ještě se na to nové pár dalších měsíců přelaďovat. Veřejně jsem ještě tři roky měla obě, oficiálně ne. To mám jen po Jirkovi. Přišlo mi totiž divné mít jméno po bývalém i současném muži 😀😀 Teď už vnímám ten přechod kompletní a Mrázková je nějaká bývalá verze mého já, už nemám ráda, když mě tak někdo představuje 😀 Ale trvalo to. A ano, nějaké změny to nese, nejen to příjmení, i manželství.

Jana Lévai

Vybrala jsem si bez přemýšlení manželovo, protože má příjmení maďarské a já se cítím v maďarsku více doma než v čechách. Libí se mi jejich přístup k životu, to jak jsou vlastenečtí a přívětivý:-) takže bez rozmýšlení a jsem ráda, jen na matrice, tím, že jsem Lévai, paní pořád nemohla pochopit co chci a u narození dcery jsem to musela vysvětlovat dokonce 5x:-D nicméně obě jsme Lévai a já jsem ráda, že se příjmení mého muže neskloňuje a je v tom formátu, v jakém by bylo i v jeho zemi:-)

 

Růžena Nekudová

Na základě svého příběhu, kdy skončila nespravedlivě ve vězení a padla na úplné dno, inspiruje lidi, jak zvládat těžké životní zkoušky, jak se z nejčernější temnoty dostat až na výslunní. Provází je zázračnou hladinou alfa neboli stavem uvolnění, směřuje je k jádru jejich trápení a následně k pozitivní změně. Je velká propagátorka meditací, které také vytváří, protože jí doslova zachránily život.

Růžena je autorkou knihy Vězení jako dar a převratné metody Zrcadlo času, které pomáhá plnit své sny již tisícům lidí.

Více o Růženě najdete ZDE
Komentáře