Jak umět zvládat své vlastní emoce

Jak umět zvládat své vlastní emoce? Emoce jsme my. My sami si neseme za své emoce odpovědnost. Pokud s nimi neumíme zacházet, můžeme ublížit a to především sami sobě. Což se může projevit v podobě psychosomatických onemocnění, budeme mít dramatické vztahy, neúspěchy v práci a tak dál.

Schopnost zvládnout své emoce a vcítění se do emocí druhých se nazývá emoční inteligencí.

Emočně inteligentní lidé mají výborný vztah sami se sebou a také dokážou odhadnout, jaké emoce svým jednáním vyvolají v druhých.

Daniel Goleman ve své knize Emoční inteligence na základě výzkumů věhlasných psychologů Howarda Gardenera a Petera Saloveye vymezil pět základních oblastí emoční inteligence:

• sebeuvědomění  (emocionální uvědomění, přesné sebehodnocení, sebevědomí)
• seberegulace (Sebekontrola, důvěryhodnost, svědomitost, přizpůsobivost, inovace)
• sebemotivace (iniciativa, optimismus)
• empatie (pochopení ostatních, rozvíjení ostatních, orientace na služby, využití rozmanitosti, politické uvědomění)
• sociální dovednost (vliv, sdělení, řízení konfliktů, vedení lidí, spolupráce)

Emoce

Strach

Panika

Zoufalství

Opovržení

Averze

Znechucení

Hněv, vztek

Nenávist

Podrobení

Sklíčenost, úzkost

Vina

Stud

Utrpení, bolest

Smutek

Očekávání

Přijetí

Radost, štěstí

Překvapení

Odvaha

Touha

Naděje

Zájem

Údiv

Nadšení

Něžnost

Prožitek

Láska

Emoce můžeme rozdělit dle intenzity a délky trvání:

1. Afekt – velmi intenzivní a krátkodobá emoce, vyznačuje se rychlým vznikem, bouřlivým průběhem a nedostatkem racionální kontroly nad našim jednáním.
2. Nálada – slabá intenzita a dlouhodobé trvání, ovlivňuje pozornost, paměť, motivaci, myšlení…
3. Vášeň či dlouhodobý citový vztah – velmi intenzivní a dlouhodobá emoce, často ovlivňuje celého člověka a jeho jednání, váže se ke konkrétní bytosti (láska k určitému člověku), věci (oblíbený plyšák), ideji (náboženství) či aktivitě (hokej, umění…).

Dále můžeme emoce dělit dle charakteru či kvality:

1. Vyšší emoce (city) – souvisejí s etikou, morálkou, intelektem či estetikou, nejsou vrozené a jsou ovlivňovány společností: cit pro spravedlnost, pravdu, čest, stud, zvědavost, altruismus, empatie, smysl pro krásno.
2. Nižší emoce (city) – též označovány jako základní emoce – jsou spojovány s instinkty a pudy, většina autorů rozlišuje 8 základních emocí, ostatní jsou jejich odvozeninami: hněv, strach, radost, přijetí (důvěra), nechuť (znechucení), anticipace (očekávání), překvapení, smutek.

(Ne)zvládání emocí

Je důležité, abychom se naučili s afekty nakládat již v jejich zárodku, tedy při pohybu emocí naším nitrem. Problém většiny z nás je, že si emoce většinou uvědomíme teprve v okamžiku, když opouští naší psyché rovnou ven, tedy až po výbuchu.

Svým výbuchem a afekty se domníváme, že se vydáváme na cestu ke spravedlnosti, tedy na cestu proti zlu těch druhých. Nedostatečná sebereflexe v otázce osobního nevědomí a emocí v nás tvoří nárok na spravedlivý boj, boj proti všem, kteří narušují naše pravidla a berou nám tak zdánlivý klid.

Silná potřeba nepřipouštět si a vytěsňovat nepříjemné emoce či myšlenky vede k popírání či vyhýbání se situacím, které emoce přináší. Děláme to vše jen proto, abychom zachránili své vědomí před emocionálním napětím a utekli před konfliktními situacemi.

Další naší chybou, kterou používáme k úlevě od afektů je, že v případě, že se nás něco dotkne, hlava nám vytvoří kouzelnou formulku (třeba: ale to se mě netýká), tím oklame naše slabé vědomí, nechá tak naše nitro mimo oblast pozorování, za chvíli dojde ke krátké emocionální úlevě. Afekt je vytěsněn zpět do hloubky nevědomí.

Emoce se dokážeme zbavit, ale už tak snadno se nezbavíme emočního obsahu, který je s ní spojený. Ego vládne dál. Tento klam je všeobecně morálně schvalován jako prostředek k vyhnutí se emocionálnímu utrpení a zároveň k udržení našeho pozitivního postoje na svět.

Co se stane, když nepoznáme své emoce?

Když nepoznáme své emoce, nepochopíme, co se kolem nás a hlavně uvnitř nás děje. Podléháme nereálným vysvětlením našeho ega, které tak chrání samo sebe. Stáváme se tak plni beznaděje a uzavřenosti vůči našemu vlastnímu vnitřnímu světu. Silná potřeba vytěsnit nepříjemné emoce a myšlenky vede k absolutnímu překrucování a popírání či dokonce vyhýbání se situacím, jež s sebou emoce nesou. Uchováváme si tím svoji iluzi konzumního a pro nás ideálního života.

Dlouhodobé vytěsňování emocí vede k citové uzavřenosti, z duše se vytrácí schopnost empatie k druhým lidem. Vytěsňování emocí vede také k velké výbušnosti, prudké nekontrolovatelné reaktivitě. Aby se z nás nestal velký racionalista nebo člověk, který je bez vědomé kontroly, musíme se naučit své emoce reflektovat.

Mrkněte na hmatatelné vánoční dárečky k rozzáření svých emocí. Ke každému dostanete Vánoční MEDITACI ZDARMA v hodnotě 250 korun, k uvědomnění si své hodnoty na této Zemi.