Na téma článku mě přivedla moje dlouholetá kamarádka. Budeme jí říkat třeba Petra.
Petra má dvě malé děti do 7 let, má manžela a mají větší společný byt na hypotéku. Mají spolu asi dvouletou manželskou krizi, manžel je stále v práci, po práci chodil pít, rodině se moc nevěnuje, když je doma tak hodně spí atd.
Jak už to bývá Petra vede celou domácnost sama. K tomu po mateřské začala pracovat, takže já bych řekla takový “klasický” model dnešní rodiny.
Co myslím klasickým modelem rodiny: manžel zaměstnanec, v práci od rána do večera, aby vůbec uživil rodinu, děti ani manželku nevídá, má především svoje zájmy po práci, protože rodina ho unavuje ještě více a sám si chce odpočinout od práce. O víkendech se chvíli věnuje dětem, ale spíše odpočívá, protože je hodně unavený z práce.
Manželka stíhá pouze starost o x dětí, práci a domácnost, nemá čas ani na své koníčky, protože si je ani nemůže dovolit, jak finančně tak časově.
Takhle se ti dva odlučují stále více, nemají společné zájmy, tráví spolu minimum času, až se po čase najde něco, proč se ti dva chtějí rozvést.
Takových případů znám opravdu hodně.
Někomu tento model může vyhovovat, někdo si to z počátečního štěstí namlouvá, že právě tohle je to pravé, jak by měla rodina vypadat a fungovat. Ale v připadě Petry později zjistí, že opak je pravdou, a nejen u ní.
Petře po dvouleté krizi došla trpělivost. Vše je stále stejné dokola, i když manžel se snaží, protože už tuší, že se něco děje. Nechce změnit svoji pohodlnost, jakou má u Petry.
Není ale trochu pozdě se snažit?
Petra má jasno, chce manžela opustit, rozvést se, už nechce nic zkoušet, co by, kdyby.
Ale celé dva roky to stále neudělala.
Proč? Jednoduše se bojí, co bude potom, že to bude horší než teď. A mnoho výmluv typu musím myslet především na děti, sama to nezvládnu, nemám kam jít, nemám na to dost peněz.
Jak to ale může být horší než teď, když udělá to, co sama chce? Proč je strach z toho jít do akce silnější než touha žít, tak jak si přejeme? Proč nejsme sami sebou za každé situace a radši si dáváme předem záporné odpovědi?
Je to celé v nás, vytváříme si domněnky, jak těžké to bude, ještě před tím, než něco podnikneme, jak něco nejde udělat, protože… milión výmluv.
Přitom skutečnost je jiná, když dokážeme udělat ten krok žít život, takový jaký chceme a podle toho, jak to cítíme, zjistíme, že to zase tak těžké není.
Někdy je potřeba udělat změnu, i když je bolestná, abychom žili život jaký chceme.
Kdyby jsme si radši řekli, jak to zvládneme, jak nám bude lépe, že nechceme nic odkládat, v případě Petry na dva a možná i víc let.
A co potom ten výsledek, to je balzám na duši.
Když cítíte, že chcete změnu, odejít z manželství, odejít z práce, prodat byt, cokoliv…,
Život je příliš krátkej na to, abychom ho žili tak jak nechceme. Buďte sami sebou a poslouchejte se, jedině tak můžete být spokojení.
Petře moc držím pěsti a věřím, že se nakonec odhodlá vše vyřešit, budu ji v tom stoprocentně podporovat. V budoucnu pak napíšu, jak to vše dopadlo.
Takže na co ještě čekáte? Žijte život podle sebe, podle vašeho vnitřního pocitu.
Buďte to vy, kdo o tom rozhodne :-)