Odpočívat se dá naučit

Odpočívat se dá naučit, ale ještě před třemi lety jsem neuměla vůbec odpočívat. Byla jsem na dovolené na pláži a ležela na lehátku. Moje mysl byla velmi neklidná a říkala mi: “ Jak si můžeš dovolit jen tak ležet a nic nedělat? Máš toho přeci tolik na práci.“ No a jak jsem tedy mohla jen tak ležet, když mi tohle někdo opakoval a znělo mi to stále v hlavě?

Nemohla jsem jen tak ležet a dopřát si ani 10 minut nic nedělání. Fyzicky jsem sice ležela, ale nemohla jsem přestat myslet na to, co musím udělat nebo co bych měla. Měla jsem v mysli potřebu stále něco dělat, řešit. Protože jinak by mně něco uteklo, něco zmeškala, nebo by se něco nečekaného stalo… Mentálně jsem byla vyčerpaná a nevěděla, jak to změnit. Moje mysl byla hyperaktivní.

Moje myšlenky se bouřily a já nedokázala žít momentem. Nedokázala jsem chvíli na nic nemyslet a jen tak být. “Aspoň pět minut klidu“, říkala jsem si.

Odpočinek byl pro mě až na posledním místě.

Já ho stále odkládala a brala za nepotřebný. Brala jsem to tak, že přece v noci spím a to je dostatek. Ale není. Zjistila jsem, jak moc je důležité naučit se odpočívat i ve dne a zklidnit svoji neklidnou mysl.

Když si navíc představím svou rodinu, ať už je to babička, mamka nebo sestra, všechny mají práce a starostí nad hlavu a moc neumí odpočívat. Jedou na plný plyn, až je postihne většinou nějaká nemoc, která se vrací a opakuje.

A přesně takto reaguje naše tělo, když se vysiluje a nemyslím jen fyzicky, ale i psychicky, mentálně. Když neumíme přes den vědomě odpočívat a myslet na sebe, jedeme zkrátka na plný plyn.

A když to přeháníme, tak naše tělo odpoví a dává nám varovné signály.

A je jen na nás zda je zachytíme, uvědomíme si, že teď je ten čas zpomalit a dělat něco vědomě jinak. Protože jinak z toho kolotoče nemusíme vystoupit. Můj varovný signál je například lehké pobolívání hlavy. Jak to začne, okamžitě všeho nechám a jdu ven. Tento můj signál značí, že se přepínám a mám toho v hlavě moc a měla bych zvolnit. Dalším signálem je, že nevím, co dělat dřív a nic mi nejde. To znamená, že se už nedokážu soustředit na jednu jedinou věc a okamžitě se rozhoduji pro nic nedělání a to doslova.

Následně přichází příjemná vzpruha a najednou mi vše jde zase lehce. Dalším signálem je, že nedokážu vydržet na jednom místě, že cítím v těle nějaké napětí, či bolest, mám rýmu. Těch signálů je hodně a každý je můžeme mít jiné, jen je dobré je vypozorovat a zastavit se.

Jak vzniká velká stresová koule?

Většina lidí, i já sama, zažíváme přes den nějaké nepříjemné momenty. Zaslechneme nějakou znepokojující zprávu, někdo nás naštve, něco nejde podle našich představ, nežijeme tak, jak bychom chtěli, nestíháme to, co bychom chtěli nebo měli, odbýváme se a tomu se říká denní stres.

Na konci dne to možná vypadá tak, že nad vším mávneme rukou a řekneme si nějak jsme to přece zvládli. Přejdeme to a jedeme dál. Tak pokračujeme další den, pak je z toho týden, měsíc, rok, několik let. A ten každodenní malý stres se nabaluje, až si sebou vlečeme pěkně velkou stresovou kouli, která se jednou roztříští a může nás pěkně zranit.

Pak to může vypadat tak, že nám bude padesát, šedesát a bude nás trápit dost nemocí a my se tomu ještě budeme divit. Jak je to možné, když ještě nám není mnoho let?

Ale ono se to neděje ze dne na den, to je ta naše nabalená roztříštěná koule. Dřív nebo později k tomu vždy dochází. Tento nenápadný denní stres, má tohle vše na svědomí pokud s ním neumíme pracovat a neumíme denně odpočívat, především mentálně.

Jak pracovat s každodenním stresem a jak mentálně odpočívat? Odpočívat se dá naučit…

1. Co jsem se musela naučit jako první věc bylo,

že jsem nevěnovala pozornost seznamu úkolů, kterých jsem měla opravdu hodně. Seznam jsem zrušila a vždy dělala jen to, co bylo v mých aktuálních silách. Dnes si píšu jen nejdůležitější body, ale už umím to, že se nehroutím z toho, co jsem nesplnila, tak jako dříve a neviním se za to, že dělám málo. Vyčlenila jsem si deset minut čas jen pro sebe, každý den.

Kam dáváte pozornost, tam to roste. Čím více se snažíme nemít povinnosti a úkoly a chceme vše zvládnout, tím více tomu dáváme pozornost, více nás to stresuje a máme toho víc a víc.

Zastavte se na chvíli, na moment a zamyslete se, co děláte? Je to opravdu nutné? Je opravdu nutné, abyste po tom, co přijdete domů z práce začali uklízet a vařit večeři? Co takhle dát si deset minut pro sebe místo každodenní rutiny? Ale ne jen jednou za týden, ale každodenně.

Naučila jsem se, že za deset minut času denně pro sebe, mně nic neuteče a naopak naberu síly na to, co potřebuji.

2. Náš mozek je aktivní dokonce i když odpočíváme, ale…

Aktivní odpočinek je také velmi přínosným pro naše myšlení. Určitě znáte, když na něco hodně myslíte, nejste schopni nic vymyslet. Nebo když chcete najít rychle řešení, zrovna ne a ne přijít. Pak stačí sprcha, krátká procházka, jít si zaběhat a najednou se nápady a řešení hrnou.

Proč tomu tak je?

Je to kvůli tomu, co vědci z neurologie nazývají mód základního nastavení (DMN – default mode networks). Jsou to řady spojení v mozku, které se jemně otáčí k akci, a když se zdá, že jsou v klidu, nabízejí nové nápady a postřehy připravené tehdy, když se mysl vědomě otočí- vrátí zpátky k řešení úkolu. Když odpočíváme a necháme svou mysl bloudit, naše mozky jsou téměř stejně aktivní, jako když se soustředíme na problém.

V době když aktivně odpočíváme, tak si neuvědomujeme (protože na to zrovna nemyslíme – což je v tuto chvíli dobře), že náš mozek v režimu  „odpočinku “ upevňuje naše myšlenky, vzpomínky, hledání řešení problémů, kterými se zabýváme v bdělém stavu. Stačí i krátké zahledění se do prázdné obrazovky nebo mrknutí oka k tomu, abychom aktivovali toto základní nastavení.

Já jsem přesně o tomto stavu, aniž bych to tenkrát věděla, napsala ve své knize Vězení jako dar.

Zaměstnáme svou mysl tak, aby neměla čas přemýšlet.

Ve vězení jsem si našla svoje aktivní pomůcky – stále jsem uklízela, cvičila, psala, četla, koukala na televizi (což v běžném životě nedělám, protože nemám TV), pozorovala spoluvězenkyně, mluvila s nimi, a nořila se do vizualizací. Takto jsem udržovala své špatné myšlenky na uzdě, aby se ke mně tolik nevracely a já neupadala do horších stavů. V běžném životě to může být kromě sportovních aktivit poslech hudby, kresba, zahradničení, další tvůrčí práce atd.

3. Toto cvičení je transformační.

Ze začátku mi přišlo směšné a nedokázala jsem je plně vnímat, protože právě mysl se nedokázala soustředit a přemítala jsem, co bych mohla udělat místo toho, že mi to stejně nepomáhá. Ale vydržela jsem, dala jsem na svoji intuici a po pár cvičení jsem viděla pokroky. Začínala jsem vnímat své tělo a různé napětí, které se schovávalo do těla.

Naučila jsem se odbourávat napětí a vytlačovat bolesti i mentální z těla a kontrolovat svoji mysl. Uměla jsem ji zastavit, vnímala jsem přítomnost, sama sebe, své tělo, každý den takto vyháním malý stres pryč a také, co považuji za obrovskou změnu u sebe je, vzdávám se nutnosti něco a někoho ovládat.

Začněte tak, že si sednete nebo lehnete, zavřete si oči, prodýchejte se a proskenujte své tělo od hlavy až k patě dolů. Buďte si vědomi každičké části svého těla a uvolněte napětí v partiích, které můžeme cítit jako brnění či bolest. Nechte to napětí vědomě odejít i veškerou bolest. Jednoduše si to řekněte v duchu, a vnímejte to třeba jako malého panáčka, který odchází přes prsty pryč. Tohle vám zabere maximálně deset minut, natočte si budíka a dodržujte to.

Tohle cvičení je důležité, abyste se naučili odhodlání, sebedisciplíně a sebekontrole. Naučíte se tím a vyvinete schopnost ovládat své chování, emoce a pozornost. Také budete odolávat různých impulsům (například běžnému dennímu stresu), budete umět potlačit nežádoucí myšlenky, pocity a naučíte se mít takové, jaké právě chcete.

Takto uděláte i mnohem více práce, i když ve skutečnosti můžete pracovat méně.

4. Můžete pokračovat meditací.

Předešlé cvičení je také způsob meditace, opět věnujte si deset minut denně. Zmíním tu jednu krátkou očistnou pro představu a navození hladiny alfa.

Vydejte se do klidné zahrady. Všimněte si, jak vypadá, jakou vůni tam cítíte, čeho se dotýkáte, poslouchejte ptáky a okolní zvuky, a vybavte si krásné běžné momenty, jako že vám letní vánek rozfoukává vaše vlasy, jak házíte kamínek do jezírka, jak je měkká tráva, po které šlapete atd. Představte si, jak kráčíte směrem ke krásnému vodopádu a stoupáte si pod něj tak, jak jste a všechno ze sebe smýváte. Očistěte se touto harmonizující vodou od veškerého neklidu. Vnímejte při této činnosti božský klid a úlevu, a jen odpočívejte.

Výsledky se dostaví…

Po třech letech praktikování denního vědomého odpočinku a sebedisciplíny v podobě meditování, různých metod, technik, jsem na letošní dovolené v Egyptě mohla konečně odpočívat. Naordinovala jsem si dokonce místo 10 denní dovolené, celý měsíc volna. Měla jsem opravdu mentální volno se vším všudy. Byla minimálně aktivní na sociálních sítích a užívala si tady a teď.

Viděla jsem obrovský rozdíl, jak se má mysl zklidnila a jak nepřemýšlím nad tím, co zmeškám, co musím, jak vydělat více peněz, jak vyřeším své problémy, bydlení a budoucnost. Byla jsem plně přítomna, myšlenky mi neodbíhaly jinam a když trošičku odběhly, dokázala jsem je vrátit do klidu. Díky zklidnění mysli mám pocit, že všechno zvládám, nepotřebuji všechno vědět a na vše znát odpověď, zaměřuji se více na sebe, nikam se neženu – někdy jsem přemýšlela rychleji než jednala a to mě ubíralo sil a napovídala jsem si, že nejsem dostatečně rychlá či schopná.

Samotnou mě to překvapilo, velmi příjemně. Pomalu, ale jistě dosahuji svého vytouženého vnitřního klidu.

Říkáte si tři roky je dlouhá doba? Nemyslím si, lépe takto než nikdy. A vy to můžete mít úplně jinak, třeba nemáte tak hyperaktivní mysl jako jsem měla já, a výsledků dosáhnete za pár měsíců.

Každopádně vám držím pěsti s rozhodnutím začít vědomě odpočívat.