Moje cesta z deprese

Je začátek nového roku. Já s vámi chci posdílet to nejcennější z toho, co předávám a to jsou reference mých klientů. Není nic silnějšího než tohle objevit v emailu a děkovat za to, co se mi stalo, protože díky tomu mohu pomáhat dalším lidem překonávat jejich těžké chvíle.

Moje těžká situace mě dostala na dno a díky silné vizualizaci, která ke mně přišla, jsem kompletně změnila tuto situaci během 6 dnů.

A tento silný příběh jedné ženy z ní také vzešel.

Moje cesta z deprese

Před pěti lety jsem se po nevydařeném manželství ocitla se třemi dětmi sama. Se třemi dětmi a se svými pocity bezvýchodnosti a marnosti. Sama na začátku nebo na konci?

V manželství jsem žila deset let. Deset let pod psychickým i fyzickým tlakem. Deset let, ze kterých si dnes vzpomínám jen na málo.  Poslední rok byl strašný. Pořád mě jen podváděl. Celé večery jsem seděla doma a čekala na něho.  Máme přece děti. Neustále jsem se snažila zachraňovat manželství kvůli dětem. Nechtěla jsem, aby byly z rozvedeného manželství. Proč se to stalo zrovna mně? Cítila jsem se strašně sama. Sama s dětmi.  Už jsem nemohla tu tíhu, být podváděná, unést a i když jsem nevěděla, co bude dál, tedy jestli něco dále bude, ukončila jsem to. Nebylo co zachraňovat, fyzické ataky vůči mně od mého bývalého manžela byly stále častější.  Děti spoustu věcí viděly. Už nebyl důvod zachraňovat manželství kvůli dětem, ale právě děti byly důvodem, proč odejít.

Plna euforie z nového začátku, kdy si mohu dělat, co vlastně chci, že mohu začít znovu. Tyto euforické stavy střídaly pocity marnosti a bezvýchodnosti. Pocity strachu, které mě naprosto ovládaly. Pocity, se kterými jsem si přestávala vědět rady. Své děti miluji, ale měla jsem obrovský strach s nimi být sama. Být vlastně sama se sebou. Nevěřila jsem si, měla jsem strach, že to nezvládnu, že nezvládnu žít. Že si nenajdu práci, nového muže. Měla jsem pocit, že je konec. Myslela jsem si, že už mě nic hezkého nečeká a přemýšlela a vymýšlela důvody, proč vlastně žít. Má nálada se stala konstantně špatnou.

Antidepresiva jako jediná pomoc?

Začala jsem navštěvovat psychiatričku. Byla jsem přesvědčená, že mi to pomůže. Při každé návštěvě jsem jí sdělovala své nové a nové pocity.  Chtěla jsem radu, jak žít, co dělat. Pokaždé jsem odcházela s receptem. S receptem na nová antidepresiva.  Jelikož už mi menší dávky nezabíraly, dostala jsem jich více. Dostala jsem i léky na spaní, abych se nebudila nočními běsy.

Občas jsem se topila v takových depresích, že jsem celé dny nemohla vylézt z postele a představa, že se jen obléknu a umyju, pro mne byla naprosto nepředstavitelná. Střídavě jsem jedla hodně a nebo vůbec. Občas jsem svoji depresi umocnila vínem.

Pořád jsem měla pocit, že mi to nezabírá. Úzkosti a deprese byly u mne na denním pořádku, i přes velké dávky antidepresiv. Začala jsem navštěvovat psychoterapii. Tam jsem se mohla vypovídat.  Snažila jsem se sebou pracovat. Začala jsem více číst.  Začala jsem hledat jinou cestu. Cestu, jak z toho ven.

Alternativní pomoc přišla právě včas

Brouzdala jsem na internetu a vykoukla na mě nabídka změny budoucnosti. To mě zaujalo. A tak jsem objevila  Zrcadlo času. Zrcadlo mi slibovalo splnění všeho, co si přeji ve velmi krátké době. Spousta mých známých mě od toho zrazovala. Další vyhozené peníze. Radili mi, ať zůstanu u osvědčených antidepresiv. Já ale v Zrcadlo času věřila, něco mě k němu táhlo. Nechtěla jsem celý život prožít s úzkostmi a depresemi, které jsem tlumila antidepresivy. Říkala jsem si, za zkoušku přeci nic nedám, už jsem několikrát vyhodila peníze za jiné zbytečnosti. Byla jsem rozhodnutá, jdu do toho. Konečně jednou si dopřeji něco pro sebe.

Mým velkým přáním bylo žít. Žít teď a tady. Bez minulosti. Bez budoucnosti. Hlavně bez úzkostí a depresí.

Zrcadlo času jsem si zakoupila. Začala jsem meditovat. Meditovala jsem každý den. Každý den jsem si psala deník vděčnosti. Deník víry, víry v lepší krásnou budoucnost. Věřila jsem každému kroku, který jsem udělala. Již během týdne jsem si všimla, že má nálada se velmi zlepšila. Vysadila jsem všechna antidepresiva. První dny byly velmi těžké, měla jsem abstinenční příznaky. Nemohla jsem spát, třásla jsem se, potila, bolela mě hlava.

Věřila jsem, že je to jen přechodný stav a pokračovala se Zrcadlem času. Po dalším týdnu jsem byla zcela bez abstinenčních příznaků. Radovala jsem se z každého pokroku, který jsem na sobě viděla. Začala jsem více pracovat s vizualizacemi. Rozvinula jsem vizualizace do dalších oblastí. Už jsem se neoustředila jen na své úzkosti a deprese, protože už nebyly každodenní součástí mého života.

Cítím obrovskou vděčnost, že jsem mohla vyzkoušet tuto převratnou metodu. Cítím vděčnost, že jsem si svoji víru v tuto metodu nenechala narušit okolím a poslechla svoji intuici.

Cítím se výborně. Zbavila jsem se antidepresiv. Zbavila jsem se úzkostí a depresí. Konečně po letech mohu říci, že mám ráda sama sebe. Konečně žiju! Děkuji mnohokrát za to, že jste a za to, co jste všechno dokázala překonat.

Růžena Nekudová
Je vášnivá propagátorka meditací, zároveň i Buddhist Meditation Teacher. Svými meditacemi pomáhá lidem dosáhnout jejich vnitřního klidu. Ukazuje jim, že meditace jsou pro všechny bez rozdílu a že pozornost směřovaná sobě dovnitř má velký přesah do vnějšího světa pro zkvalitnění života ve všech oblastech.
Růžena je autorkou knihy Vězení jako dar a převratné metody Zrcadlo času, které pomáhá plnit své sny již tisícům lidí.
Více o Růženě najdete ZDE
Komentáře