Síla mocné vizualizace

Tohle je můj konec, moje dno. Už to nejde, už nemůžu…

Už se nemůžu hnout, nejde mi nic. Jen ležím a zírám před sebe, aniž bych viděla cokoliv jiného než tmu.

Je mi zima, třesu se, všechno ve mě se svírá. Připadá mi, jako kdybych měla kolem krku smyčku, stahuje se a dusí mě. Prsty si přejíždím po krku, ale nic tam není, jen ten pocit, že už se nenadechnu.

Kašlu, dávím se, snažím se nabrat dech. Mám pocit, že se každou chvíli musím pozvracet. Jediné, co se mi honí hlavou, je, že tohle nemůžu zvládnout… tohle je konec… dál to nejde! Nemůže jít!

Voda… nutně potřebuju vodu!

Nedokážu udržet stabilitu, svět se se mnou houpe, stěny na mě padají, přesto se snažím dojít k umyvadlu, ale připadá mi nekonečně daleko.

Křečovitě drtím v dlani kohoutek. Proud vody dopadá na chladné umyvadlo. Šumění mi buší do uší a energie, kterou potřebuju, nenávratně mizí v odpadu.

Zírám na ni a nedokážu se pohnout. Nemám sílu spojit dlaně k sobě a naplnit je vodou. V krku mám sucho, dechu se mi pořád nedostává. To minimum vzduchu, co dokážu protlačit do plic, chrčí a skřípe, ale napít se nemůžu, nejde to…

Poslední stéblo naděje mi uniká.

Takhle vypadá konec? Snad se konečně udusím a dostanu se pryč… kamsi… tam, kde chci být.

KONEC…

Bezvládně padám níž a níž. Není se čeho chytit. Nepříjemně ledová voda a tma se kolem mě zavřely. Stahují mě do propasti, a já se nemůžu bránit. Celý můj život mi běží před očima jako film.

Jsem sama. Je mi nesnesitelná zima. Úzkost a strach mě drtí. Uvnitř mé hlavy něco křičí… možná křičím já, nedokážu to rozlišit.

Bolí to!

Cítím smrt… cítím ji blízko… je všude kolem mě, jen mě pohltit.

Zavírám oči.

Všechno se zastavilo, je úplné ticho. Nic nevidím. Kolem mě nic není, nic se nehýbe, ani já. Jak kdybych ležela hluboko na dně a z něj vzhlížela ke svému životu.

Nejsem nic, nemám nic a netuším nic. Jak kdyby část mě zemřela.

Jsem živá, nebo mrtvá?

Najednou se někde něco pohnulo. Už mi není taková zima, zkouším pohnout rukama. Cítím vodu mezi prsty, pode mnou se pomalu rýsuje dno.

Jako kdyby kolem mě vznikalo něco nového. Lehounce teple se to o mě otírá.

Kdesi v nekonečném prostoru se objevila malá bílá tečka, je jako zrnko písku někde v dáli.

Moje světlo naděje!

Cítím ho někde hluboko v sobě, jak roste a postupně mě naplňuje až po konečky prstů.

Pozoruji ho.

Je stále blíž, zvětšuje se a moje tělo dostává dávku pozitivní energie. Jak kdyby se do každé buňky v něm vracel život.

Je mi lépe.

Situace se pomalu mění, světélko se stále přibližuje a slabě osvětluje prostor kolem mě. Až teď vidím zvětšující se siluetu postavy.

Sleduji ji a po chvíli konečně dokážu rozeznat svoji dceru, jak ke mně plave a v ruce má velkou baterku.

Sním?

Podává mi ruku, abych plavala s ní.

Chci za ní!

Jde to ztěžka, pomalu, ale pomáhá mi, podpírá mě, vytahuje mě ven.

Spolu plaveme nahoru, trvá to dlouho. Kolem mě je stále tma a v ní jasně září světlo její baterky.

Stoupání se zdá nekonečné, přesto to nevzdávám, držím se jí, jak to jde, dokud kolem mě není víc světla.

Už jsem blízko!

Už jen pár posledních temp!

Hladina nad mou hlavu se roztříštila, voda stekla po mé tváři. Teplo a světlo zahání poslední zbytky úzkosti, strachu. Polykám vzduch plnými doušky. Konečně můžu, a tak si užívám každý nádech.

Usmívám se na dceru a ona se usmívá na mě.

Dokázala jsem to!

Je mi dobře, teplo, mohu dýchat a nejsem sama. Byla jsem tak blízko smrti!

Teď už vím, že naděje existuje. Mám své světlo a vidím jasně, jak mi říká: Nevzdávej to!

Vidím obrazy svého života, co přesně budu dělat a jak to zvládnu. Vím, že tohle všechno se muselo stát, abych mohla pomáhat dál. Konečně vidím vyšší smysl toho, proč jsem tady.

Vidím všechny lidi, kteří potřebují pomoc. Vidím, jak křičí, topí se společně se mnou. Už jen kvůli nim to musím vydržet. Nemůžu je v tom nechat! Můžu je vytáhnout ze dna! Můžu jim dát šanci, jako ji mně dala moje dcera!

Zvládnu to… tohle všechno je jen překážka, kterou dokážu překonat! Ty sračky přece nejsou tak hluboký, abych se z nich nedokázala vyhrabat!

Přicházejí ke mně zázračné vizualizace, které mají léčivou moc….

Za můj život ke mně přišlo hodně informací, jaké to je, když se člověk ocitne na dně. Jsou docela podobné, ale teprve jsem jim porozuměla, až jsem se tam sama ocitla. Také jsem mnohem lépe porozuměla ostatním, kteří se tam ocitli a přicházejí s prosbou o pomoc, i když je jejich situace úplně jiná.

Dnes jsem ráda za tuto nelehkou zkušenost, která se mi stala a o které právě teď vychází moje kniha Vězení jako dar.  Za tuto dobu, kterou jsem strávila ve vězení, jsem se doslova změnila v jiného člověka. Změnil se mi život v jedné minutě a po 21 dnech se mi změnil znovu. Můj proces transformace trval 21 dní a já se rozhodla, že už se nemusím z každé maličkosti trápit a pouze se stresovat ze všeho špatného, co přichází.

Na dně jsem objevila svůj dar. Přišly ke mně léčivé obrazy a pomocí vizualizací jsem tíhu vězení přežila. Vizualizace mně doslova zachránily život. Pomocí mysli jsem dokázala toto těžké období překonat. A tento dar vám vám nyní nabízím.

Dívám se na svět novýma očima, mám ráda více lidi a naši celou Zemi. Na obyčejné věci pohlížím s velkým respektem a vážím si jich, protože nejsou obyčejné. Reaguji lépe na situace, které mě dříve tížily.

Zjistila jsem se, že za špatnými věcmi, které se nám dějí je skrytý vyšší smysl, který nám ukazuje naši cestu.

Já ve své knize vyprávím, jaký je den po dni život ve vězení, jak jsem to celé zvládala a co se vlastně stalo. Kniha je protkaná i příběhy žen, se kterými jsem se tam potkala. Kniha není ale jen o vězení, vede k zamyšlení nad věcmi, které často opomíjíme a přitom jsou tak důležité pro šťastný život. Kniha se dotýká také velkého tématu svobody, kterému nevěnujeme moc velkou pozornost. Nesvobodní jsme často i ve svém životě a ve své mysli.

V knize také naleznete nejdůležitější zlomové vizualizace, které mi pomohly v mém trápení. Tyto vizualizace jsou tak silné, že mohou pomoci i vám, když jim sami uvěříte.

I vy můžete umět špatné životní situace brát jako novou příležitost.

Reakce první čtenářky Martiny mě doslova nadchla,můžete si ji přečíst níže.

Opravdu jsem nečekala, že v knize pojednávající o pobytu ve vězení najdu tolik emocí, které moc dobře znám. Stejně tak jsem nečekala, jak budou zamyšlení autorky korespondovat s tím, nad čím sama přemýšlím, ale mnohé z toho stále nejsem schopná realizovat. Pomohla mi uvědomit si, že i můj vlastní život je vězením, které ale nesestává z mříží a zdí, a já v něm setrvávám zcela dobrovolně. Tato kniha byla jedním z impulzů, díky nimž jsem konečně udělala krok do neznáma a poprvé po dlouhé době svobodně rozhodla o svém osudu, protože prostě můžu. Skutečný příběh vyprávěný den po dni a jeho emocionální náboj ale není jediná rovina knihy, která na mě silně zapůsobila. Vězení je tabu, kterému se spíš vyhneme, než abychom se o ně zajímali, a na vězně příliš často pohlížíme skrz prsty. Kdo vězení zažil, obvykle raději mlčí, než aby o svém cejchu mluvil. Autorka ale udělala pravý opak – toto tabu otevřeně odkrývá a ukazuje nejen na sobě, ale i na příbězích ostatních vězenkyní, že svět není černobílý, ani ten ukrytý za zdmi, ani ten venku. Stejně tak ukazuje, že i ve vězení jsou jen lidé, jak důležití jsou oni sami i jejich přístup v každé situaci a na každém místě. Kéž bychom díky její obdivuhodné upřímnosti byli schopni na bývalé i současné vězně (a nejen na ně) koukat trochu jinak. Děkuji Růženě za její odvahu a sílu, s jakou se pustila do knihy, ve které se úplně otevřela a bez sebelítosti nechala čtenáře nahlédnout nejen do své těžké situace, ale i do svých inspirativních myšlenek. To nedokáže každý.

Více o knize Vězení jako dar – 21 dní, 21 myšlenek, 21 příběhů se dozvíte tady na odkaze >>>

Růžena Nekudová

Na základě jejího příběhu a příběhů druhých inspiruje lidi, jak zvládat těžké zkoušky v životě, jak se z nejčernější temnoty dostat na výslunní. Provází je zázračnou hladinou Alfa neboli stavem uvolnění, směřuje je k jádru jejich trápení a následně ke změně v novou příležitost. Vzdělává a učí o tom, co jsou to meditace, jak s nimi začít a jaký mají pro nás velký přínos. Vytváří přímo léčebné řízené meditace, které pomáhají lidem překonat velmi těžké chvíle. Věnuje se osobnímu rozvoji, duchovnu a vše nabyté předává lidem
Růžena je autorkou knihy Vězení jako dar>> a transformačního prožitku Poznej svůj strach>> .
Její inspirativní příběh najdete tady >>

Komentáře