MargaretHarrison2Sama o sobě a její názory na život:

Mám ráda mnoho žánrů, směrů a kapel. Od Beatles, které miluji ze všeho nejvíce, až po metal 🙂

Nějaký ten výčet oblíbených kapel/muzikantů:

Beatles, Who, Kinks, Sepultura, Alice Cooper, George Harrison, Powerwolf, Billy Talent,

Anti-Flag, Lostprophets, Korpiklaani, Arch Enemy, Alestorm, Cradle of Filth, Oasis, Led

Zeppelin, Chordettes, Crucified Barbara...... a další :3

 

Mým nejoblíbenějším autorem je Stephen King. Nedovedu určit, kterou z jeho knížek mám nejraději, a zatím jsem ani nepřečetla všechny, ale zde je alespoň výčet těch, které se mi líbili více než ostatní:

Ostrov Duma Key, Pod Kupolí, Puls, Osvícení...

Nevím, odkud začít, co tu o sobě říct, takže prostě napíšu vše, co mě napadne. Jak mi to přijde na mysl, tak to napíšu. 🙂

Mám ráda fotografování – tedy spíše se ráda nechávám fotit, pokaždé v trochu jiném duchu, baví mne tímto způsobem tvořit umění. Věřím, že každý člověk má to svoje, ale ne každý to v sobě najde. Já jsem v sobě nalezla mnohé, a protože jsem poměrně extrovertní.

Tip, ráda to nechávám skrze tyto fotografie promlouvat. Žel bohům se zatím nedostaly dál než na můj profil na fb.

Nemám ráda škatulkování – myslím, že každý člověk je jiný, a tedy nemůžeme na základě nějakého zdánlivého kritéria všechny označit jednou nálepkou. Jako například muži a ženy. Vraždila bych za takové ty předsudky tipu „nojo, vaření, praní žehlení, to je ženská práce..“ nebo ,,s tím se nedři, nech to chlapům“ apod.

Ne každá žena je ta slabší, a ne každý muž je ten silnější.

Člověk může apelovat na nějaké biologické rozdíly, ty tu samozřejmě jsou, ale neopravňují nás k tvoření škatulek. Lidé často namítnou, že tak je to už od pravěku, že ženy hlídaly oheň a muži byli na lovu. Kde k tomu ti, co to tvrdí, přišli?

Máme snad nějaké nevyvratitelné prameny, které to dokazují? Vždyť je to hloupost už z logiky věci – na lovu je potřeba každá dostupná síla. Oheň by tedy měl hlídat jen jeden, jediný člen celé tlupy, ideálně ten, co je lovu neschopný. Dejme tomu těhotná žena, nebo starší člověk. Ale ostatní, ženy i muži, jsou potřeba jinde. A tak je to se vším. Věřím, že tato dělba prací podle pohlaví přišla až s náboženstvím, konkrétně s křesťanstvím.

V něm je zakořeněná podřízenost ženy vůči muži. A islám tomu pak dal jen korunu. Nemám z těchto důvodů ráda monoteismus. A i ze spousty dalších. Nechápu celou logiku křesťanství. „Kajte se, dokud žijete, jste hrozný nuly, tak se tak chovejte, po smrti Vás za to někdo odmění“. To je hloupost.

Nepopírám, že po smrti může být nějaký další život, nějaká nová brána. Stejně tak nezastírám, že by každý měl pečovat o své duchovno. Ale, kam jsme se to dostali, když jsme jako lidstvo začali, na místo hrdinných válečníků, věštců a mágů, uctívat někoho, kdo se nechal přibýt na kus dřeva?

Co na tom bylo hrdinského?

Komu ten člověk pomohl, co dokázal?

A odpovíte-li, že tím vykoupil moje hříchy – to je další hloupost. Moje prohřešky = moje odpovědnost. Mimo to jsem tehdy ani nebyla na světě. A bez něčího hříchu bych se ani nenarodila.

A budeme-li tuto pasáž brát v potaz, pak nutno podotknout jednu věc:

Ježíš byl syn boží. Bůh se na nás rozhněval. Zabili jsme jeho syna. On nám odpustil. Kde to má logiku? To toho spratka musel hodně nenávidět, když nám odpustil tolik prohřešků jen za to, že jsme na kůl přitloukli dalšího maníka.

Mám-li věřit nějakým bohům, pak to budou ti udatní, ti silní. Jedině těm chci naslouchat, jedině ti mi mohou být prospěšní. Nejen proto jsem si zvolila, jako svou hlavní cestu, severskou mytologii. Sympatizuji s ní do opravdu velké míry. Kromě té mám ráda i hinduismus a buddhismus.

K Vikingské kultuře jsem se dostala poměrně oklikou, a to skrze historický šerm. Začala jsem sice šermovat se skupinou, která se orientuje na gotiku cca 14-15. století, ale díky různým akcím, které rozhodně nebyli LH, jsem se seznámila i s jinými obdobími, a tedy i jinými kulturami.

Zatím jsem stále někde mezi (tedy cca 12. století), protože chci zůstat se svou skupinou, ale co se mého srdíčka týče, mám raději raný středověk, tedy 10. století.

Z toho všeho můžete usoudit, že mám ráda zbraně. Ano, mám. Se vzduchovkou jsem uměla zacházet už jako čtyřletá, mám i menší sbírku těchto palných zbraní doma. Mám ráda i nože, meče, sekyry, děla, kulovnice… Skoro všechno. Ale co Vás možná překvapí, nemám ráda válku. To byl taky důvod, proč jsem začala sympatizovat s hnutím hippies.

Je to trochu paradox, mám ráda rekonstrukce dávných bitev, ale nenávidím války. Mám na to takový zvláštní náhled: myslím si, že v době, kdy se lidi doslova bili mezi sebou, viděli tu krev, vnitřnosti, bolest a utrpení, tak i viděli, co činí. Znali cenu lidského života, a vždy se mezi sebou pobili předně ti, co byli v bitvě (vyjma plenění vesnic, samozřejmě).

Při válce novověku je to jiné. Zabíjíte na dálku. Neslyšíte svou oběť křičet, vlastně možná ani nevíte, co jste právě učinili. Neříkám, že bych měla ráda válku, pokud by se užívali jen chladné zbraně. Říkám jen, že je v tom velký rozdíl. Nejsem ani pacifista, ani militant.

Odsuzuji bezdůvodné zabíjení, nebo zabíjení pro důvody někoho jiného. Ale neodsuzuji ty, kteří zabijí v sebeobraně.

Kdyby každý člověk na světě měl zbraň a uměl s ní zacházet, nakonec by nebylo válek.

Každý by věděl, že ten druhý by se bránil, a nikdo by na nikoho neútočil. A kdyby se to zvrtlo, pak se postřílejí všichni, a uleví se planetě. To je taky dobrý.

Sama o sobě mohu prohlásit, že nejen můj šatník, ale i mé názory jsou poněkud extravagantní. A zůstaneme-li u těch názorů, také dost kontroverzní. Například náhled na rodičovství. Sama děti nechci z mnoha důvodů, jsem vůči sobě v tomto ohledu velmi sebekritická, a v přístupu k ostatním dost striktní. Myslím, že by všichni lidé na světě měli rodičovství plánovat, a ne se množit jako hmyz, nebo hlodavci. Měli by dobře zvážit, cosi mohou a nemohou dovolit, a zda jsou skutečně schopni obstarat vše, co takové dítě může potřebovat. V tomhle (jako asi v jediném) obdivuji Čínu, kde se snaží trochu korigovat porodnost. Aby ne, když jich tam žije tak moc. Myslím si, že by se taková pravidla měla zavést po celé zeměkouli, protože ta nás v tak velkém počtu nikdy nemůže všechny uživit.

Mou teorií je, že by každý pár na světě měl mít jen jednoho potomka.

A toto pravidlo by mělo být po několik generací. A v bodě, kdy by se lidská populace dostala na udržitelnou hodnotu, tedy do bodu, kdy je naše planeta schopná nás uživit, bez toho, abychom urychlovali poškozování jejího ekosystému, by všechny páry na světě mohli mít děti dvě, výjimečně tři. Tedy aby se rodilo tolik dětí, kolik starých lidí umírá. Zkrátka abychom nebyli v červených číslech.

Je těžké sem něco vypisovat… Mám v hlavě tolik myšlenek, nápadů,… …ale vypisovat to sem, na to by mi ani počítačová paměť nestačila 😀

Ukázka její tvorby malby

Diskuse k videu: